Zamotaná v Edie: Edie Empire – LiveJournal
Jako fanoušek Boba Dylana i Andyho Warhola jsem si nikdy neuvědomil, že mezi nimi existuje tak silné spojení, dokud jsem neviděl film „Factory Girl“. Film byl uveden do kin začátkem roku 2007 a už předtím se objevily informace o tom, že Dylan vyhrožuje producentům, společnosti The Weinstein Company, žalobou za své ztvárnění ve filmu.
Dívka z továrny je Edie Sedgwicková, která se v polovině 60. let stala múzou (alias „Superstar“) Andyho Warhola a hrála v několika jeho filmech. Jako nováčka v životě a kariéře Warhola a Dylana by mě nikdy nenapadlo, že se jejich umělecké světy nějak prolínají. Fascinovalo mě, když jsem se dozvěděl, že Edie měla vztah s Dylanem, ačkoli existují protichůdné verze o povaze tohoto vztahu.
Dylan se obával, že jeho zobrazení ve filmu naznačuje, že byl příčinou skonu Edie Sedgwickové, který vyústil v užívání drog a alkoholu, což vedlo k předčasné smrti ve věku 28 let. Film, který kritici označili za povrchní ve vyprávění příběhu, však naznačuje, že Ediina zkáza byla způsobena mnoha faktory, především jejím zmatkem v tom, kdo je a jak se vyrovnat s neúspěchy v životě.
Tvůrci filmu také dali postavě Dylanova typu ve filmu jméno „Billy Quinn“, předpokládám, že proto, aby se vyhnuli žalobě, i když každý ví, že to má být Bob Dylan. Edie ve filmu prožije s Billym Quinnem vášnivý, ale krátký románek. Vztah netrvá dlouho, ale Billy pomáhá Edie získat sebevědomí a postavit se Andymu Warholovi, který se k ní podle ní nechová s úctou ani s finanční kompenzací, jakou si zaslouží.
Film pokrývá jen špičku ledovce a motivoval mě k tomu, abych se o vztahu Edie a Dylana dozvěděl další podrobnosti. Film samozřejmě některá fakta zkreslil a přeskládal tak, aby vyhovovala jeho záměru, ale ukázalo se, že obrovským faktem, který byl vynechán, je to, že přítel Boba Dylana a jeho road manažer Bobby Neuwirth byl ve skutečnosti tím, kdo měl s Edie dlouhý a vášnivý románek.
Edie se s Dylanem a Neuwirthem skutečně seznámila v prosinci 1964 – několik měsíců předtím, než potkala Andyho Warhola. V té době žil Dylan s budoucí manželkou Sarou Lowndesovou v hotelu Chelsea, přesto měl stále vztah s Joan Baezovou, jak je patrné z filmu „Neohlížej se“, který se natáčel v Anglii od 30. dubna do 10. května 1965. Edie udržovala přátelství s oběma Boby, když se mezi březnem 1965 a únorem 1966 zapletla s Andym Warholem a jeho filmy.
Dylan, Neuwirth a Dylanův manažer Albert Grossman všichni přesvědčili Edie, že by měla přestat pracovat pro Andyho Warhola a natočit velký film společně s Bobem Dylanem. Mnozí se domnívají, že Edie byla do Dylana zamilovaná a možná s ním měla i krátký románek. Zřejmě doufala, že se jejich vztah při společné práci na filmu rozvine, a proto byla tak zdrcená, když se zřejmě od Warhola během hádky v restauraci Gingerman v únoru 1966 (scéna zachycená ve filmu „Factory Girl“) dozvěděla, že se Dylan v listopadu 1965 tajně oženil se Sarou.
Bob Dylan, kterého Warhol obdivoval, skutečně navštívil Factory v lednu 1966 a natočil dvě kamerové zkoušky (#82 a #83). Úryvky si můžete prohlédnout na http://www.stunned.org/weblog/2007/02/bob_dylans_screen_test.html
Andy Warhol natočil pro své „Screen Tests“ od začátku roku 1964 do listopadu 1966 stovky umělců a osobností. Tyto události jsou zdokumentovány v knize „Andy Warhol’s Screen Tests“ od Callie Angell z Andy Warhol Film Project (Whitney Museum of American Art). Jako poděkování za natáčení Screen Testu věnoval Warhol Dylanovi svůj stříbrný obraz Elvise. Dylanovu fotografii z Factory si můžete prohlédnout zde: http://www.warholstars.org/x/lp1/bd1nf65.jpg
Dylan a Neuwirth koncem roku 1965 Edie důrazně vyzvali, aby z Factory odešla. Ta tak nakonec počátkem roku 1966 učinila. Po Edieině odchodu se Andy Warhol cítil zrazen nejen Edie, ale i Bobem Dylanem. Warholovo opovržení se objevilo v několika filmech, které zahrnovaly satiru na Dylanovu dvojnici hrající na harmoniku ve filmu „More Milk Yvette“ (1965), parodii nazvanou „Bob Dylan Story“ (1966) a opakované přehrávání Dylanovy písně špatnou rychlostí ve filmu „Imitation of Christ“ (1967).
Naneštěstí pro Edie se vyhlídka na film s Dylanem nikdy neuskutečnila. V jednom z nejslavnějších Warholových filmů s Edie, „Poor Little Rich Girl“, který byl uveden v červnu 1965, se dnes zdá být ironií, že v pozadí hraje Dylanova píseň „It Ain’t Me Babe“.
Ediein zájem o Dylana byl nepochybně podpořen pozorností, které se jí od něj dostávalo. Album Boba Dylana Blonde on Blonde vyšlo 16. května 1966. Jednou z žen vyobrazených na vnitřním obalu byla Edie Sedgwick. O některých písních se říkalo, že jsou o Edie, včetně „Just Like a Woman“ a „Leopard-Skin Pill-Box Hat“.
Přestože Edie v roce 1965 upoutala pozornost dvou nejvlivnějších umělců 60. let – Dylana a Warhola – do roka se oba obešli bez ní. Warhol nahradil záběry Edie ve filmu „Chelsea Girls“ zpěvačkou Nico, která se s Dylanem znala v Evropě a kterou z Londýna přivezl Albert Grossman. Nico pak zpívala ve Warholově skupině The Velvet Underground. Dylan mezitím začal žít rodinný život se Sarou a uchýlil se do Woodstocku v New Yorku.
Po odchodu Edie z Factory začala být více závislá na drogách a její vztah s Bobbym Neuwirthem skončil v roce 1967 kvůli užívání drog. Když Edie v roce 1971 zemřela na zjevné předávkování drogami, Andy Warhol sotva přiznal, že ji znal. Zřejmě se nikdy nevyrovnal s její domnělou „zradou“.
Ačkoli filmy Andyho Warhola měly avantgardní charakter a pro mainstreamové publikum nebyly atraktivní, jediné, co bylo zřejmé, byl Ediin půvab a krása. Na filmu působila jako šťastná, bezstarostná mladá žena, která miluje život – prototyp moderní dívky. To však nemohlo být dále od pravdy.
Naneštěstí, jak je patrné z filmu „Ciao Manhattan“ uvedeného v roce 1972, kde hraje fiktivní postavu založenou na jejím životním příběhu, Edie už nedokáže zapřít smutek a zoufalství, které skrývala pod fasádou Warholovy „Superstar“.
Ačkoli byl její život tragicky zkrácen, Ediin duch a půvab žijí dál v díle dvou umělců, kteří navzdory rozdílným stylům a postojům měli společného víc, než si většina lidí uvědomuje.
.