Zotavení z vyhoření
Přesně před rokem jsem seděl sám na schodišti ve své kanceláři a plakal jsem.
Ačkoli je to období mého života trochu rozmazané, pamatuji si ten okamžik jasně. Byl to okamžik, kdy jsem věděl, že je něco hluboce špatně – že už nemám žádnou motivaci ke své práci a že se mi věci vymykají kontrole.
Cítil jsem se jako neúspěšný a neměl jsem tušení, jak to napravit.
Trvalo mi rok, než jsem se z vyhoření vzpamatoval a byl připraven napsat tento článek. Za poslední rok jsem se toho hodně naučil – o sobě, své vlastní hodnotě a hodnotách a o budování vyváženého života – a doufám, že některé z těchto lekcí by mohly být přínosem pro ostatní, kteří jsou ve stejné situaci.
Připravte se – tento příběh je dlouhý.
Ztráta rovnováhy
Vyhoření je mazaný zloděj. Živí se vaší vášní, energií a nadšením, bere vám tyto pozitivní vlastnosti a mění je ve vyčerpání, frustraci a pochybnosti o sobě samém. Je to mnohem víc než jen špatný den nebo únava a vyčerpání. Jak to popsal článek v časopise New York, vyhoření je „problém, který je jak fyzický, tak existenciální, neuspořádaná aglomerace vnějších symptomů a soukromých frustrací“.
Nejlepší definice vyhoření, na kterou jsem narazil, je chronický stav, kdy nejste synchronizováni s jedním nebo více aspekty svého života.
Představte si to jako jízdu na kole. Když všechno běží hladce, vaše práce, život a nadšení jsou v rovnováze a vy se cítíte oceněni a plně zapojeni do své práce.
Když se však tyto aspekty na příliš dlouhou dobu rozladí, ztratíte rovnováhu a spadnete. Na rozdíl od jízdy na kole však v případě vyhoření platí, že jakmile jednou spadnete, může být opravdu náročné dostat se zpět nahoru.
Předními výzkumníky zabývajícími se vyhořením na pracovišti jsou doktoři Michael P. Leitner a Christina Maslachová. Ve své knize Pravda o vyhoření uvádějí šest hlavních nerovnováh mezi zaměstnanci a jejich prací, které často vedou k vyhoření:
- Nedostatek kontroly. Do dění v práci nemáte příliš co mluvit nebo je váš pocit kontroly podkopáván či omezován.
- Konflikt hodnot. Existuje rozpor mezi vašimi vlastními základními hodnotami a základními hodnotami organizace.
- Nedostatečná odměna. Cítíte se nedostatečně odměňováni, nedoceněni a považováni za samozřejmost.
- Pracovní přetížení. Vaše pracovní zátěž je příliš velká, příliš naléhavá nebo příliš složitá.
- Nespravedlnost. Organizace s vámi zachází špatně, vedení si hraje na oblíbence a přidělování úkolů a povyšování se děje za zavřenými dveřmi.
- Rozpad společenství. Vaši kolegové se nad vás nebo nad ostatní povyšují, nemáte si s kým promluvit o konfliktech a zpětná vazba neexistuje.
Nemusíte mít vážný nesoulad ve všech šesti uvedených oblastech, abyste byli ohroženi. Ve skutečnosti vás nesoulad i v jediné oblasti může přivést na cestu k vyhoření.
Já osobně jsem v loňském roce zažil nejméně čtyři z těchto nerovnováh, ale moje cesta k vyhoření začala dávno předtím.
Můj příběh
Před čtyřmi lety jsem pracoval jako softwarový inženýr zde v Denveru. Byl jsem součástí skvělého týmu, práce mě bavila a zbývalo mi dost prostoru pro práci na vedlejších projektech a nějakou tu práci na volné noze.
Po roce práce v této společnosti jsem byl povýšen a stal jsem se manažerem svého týmu. Najednou byly mé každodenní povinnosti úplně jiné. Stále více času jsem věnoval učení se věcem, jako je řízení projektů, a stále méně času vlastním projektům.
Pomalu – natolik, že jsem si toho nikdy nevšiml – jsem přestal tvořit. Protože mi to nepomáhalo budovat kariéru, měl jsem pocit, že to není důležité. Přestal jsem pracovat na vedlejších projektech, přestal jsem být na volné noze a místo toho jsem veškerou energii věnoval řízení a budování svého týmu.
Přeskočme na začátek loňského roku a já přešel do jiné společnosti a pracoval jako produktový manažer. Obvykle je teď úkolem produktového manažera úzce spolupracovat se zákazníky a porozumět jejich potřebám, ale struktura společnosti mi bránila v tom, abych to dělal pořádně. Létali jsme naslepo a pracovali na projektech, které našim zákazníkům nepřinášely téměř žádný užitek.
Přibližně ve stejné době odešel z firmy můj manažer. Najednou jsem se bez vedení začal cítit stále více odloučený. Práce mě přestávala motivovat a bylo stále těžší se soustředit. Měl jsem pocit, že selhávám – že bych měl být schopen věci zařídit, ale z nějakého důvodu jsem to nedokázal.
Snažil jsem se to kompenzovat jediným způsobem, který jsem znal – usilovnější prací -, ale tím se situace jen zhoršila. Během několika měsíců jsem se z vysoce produktivního a motivovaného člověka stal vyčerpaným a pochyboval jsem o každém svém rozhodnutí.
Věci se nakonec zhoršily natolik, že jsem se nedokázal přinutit, aby mě práce zajímala, a jen těžko jsem se motivoval k jakékoli činnosti. Nedokázala jsem se ani podívat do očí kolegům, a tak jsem si našla jediné místo, kde jsem mohla být sama – nouzové schodiště – a rozbrečela jsem se.
Věděla jsem, že je něco hluboce špatně, ale netušila jsem, co to je a jak to napravit.
Bod, odkud není návratu
Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to, co prožívám, je vyhoření.
Cítila jsem se sice unavená, ale nebyla jsem přepracovaná. Málokdy jsem přišel do kanceláře před osmou hodinou ranní a téměř každý den jsem byl doma před sedmnáctou hodinou. Pracoval jsem s týmem talentovaných a motivovaných inženýrů a designérů a řešil jsem problémy, které měly být zábavné a náročné. Víkendy jsem trávil odpočinkem s rodinou.
Nikdy jsem neměl na talíři víc práce, než jsem zvládal. Ve skutečnosti byla moje pracovní zátěž a pracovní podmínky takové, jaké by většina lidí považovala za ideální. Ideální práce.
A v tom je právě ta past.
Když čtete o zkušenostech jiných lidí s vyhořením, téměř vždy mluví o tom, že je způsobeno pracovní zátěží. Dlouhá pracovní doba, víkendy strávené v kanceláři, nereálné termíny, vnucující se šéfové. Stres a každodenní přepracování.
Když jsem přemýšlel o vyhoření, představoval jsem si právě tohle, ale moje situace nemohla být odlišnější.
Nebyl jsem přepracovaný, ale byl jsem neustále vyčerpaný. Nedokázal jsem se soustředit na práci – i tak jednoduché úkoly, jako je odpovídání na e-maily, mi připadaly monumentální. Byl jsem schopen pracovat jen na pouhém zlomku toho, co jsem věděl, že jsem schopen. Věci, které byly dříve snadné, byly téměř nemožné. Trápila mě nespavost a přistihl jsem se, že zapomínám na jídlo. Moje kreativita se vytratila – sotva jsem dokázal odpovědět na e-maily, natož navrhnout nějaký výrobek.
Radostné činnosti, jako bylo hraní si s malou dcerou, mi najednou připadaly jako povinnost a povinnost. Měl jsem pozoruhodně krátkou výbušnou povahu – na své blízké jsem se vrhal kvůli sebemenším problémům. Cítila jsem se neschopná, přetížená a uvězněná – a když mě lidé upozorňovali na to, že něco není v pořádku, jen to tu díru ještě prohloubilo.
Nejvíc ze všeho jsem se cítila slabá. A styděla jsem se za to, že se cítím slabá. Měla jsem pocit, že bych měla být schopná se prosadit a vyřešit věci sama. A když jsem to nedokázala, cítila jsem se ještě hůř.
Měsíce jsem se snažila překonat stres a frustraci, ale bylo to jen horší. Lidé si začali všímat, že něco není v pořádku, ale každá jejich otázka, ať už byla míněna jakkoli dobře, ve mně vyvolávala jen větší stud. Snažila jsem se o tom mluvit se svým nadřízeným, dokonce jsem jim nabídla několik možností, například dočasné snížení úvazku na čtyři dny v týdnu, ale jejich jedinou odpovědí bylo, že potřebují někoho na plný úvazek.
A tak to šlo dál, hlouběji a hlouběji, až do toho dne na schodišti. Manželka mě přesvědčila, abych využil celou dovolenou a pokusil se vyčistit si hlavu. Nakonec jsem si vzal dva týdny volna, ale nepomohlo to. Promluvil jsem si s nadřízeným, rozloučil se s několika důvěryhodnými členy týmu a už jsem se tam nevrátil. Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsem kdy musel udělat.
Vyléčení z vyhoření
Vyhoření není něco, co by samo od sebe zmizelo – zotavení je stejně pomalé a bolestivé jako to, co vyhoření způsobilo.
Znovuzískání rovnováhy bude trvat déle, než čekáte, ale dozvíte se při tom spoustu věcí o sobě a o tom, co od svého života skutečně chcete.
Když jsem dával výpověď, měli jsme to štěstí, že jsme měli naspořené nějaké úspory, což mi umožnilo vzít si volno a načerpat novou energii. Myslela jsem si, že bude trvat měsíc, možná dva, než se budu cítit připravená znovu pracovat.
Nakonec jsem se cítil normálně až po šesti měsících.
Po celou tu dobu jsme s manželkou mluvili o naší budoucnosti a o tom, co chceme od života. Plánovali jsme, co se musí změnit, abychom toho dosáhli.
A kousek po kousku jsem se zase začal cítit sám sebou. Začala se mi vracet kreativita, pracoval jsem na některých projektech kolem domu a znovu jsem si užíval společnosti své dcery.
Teď, když se blíží dva roky od chvíle, kdy jsem se dostal na dno, jsem přijal skutečnou změnu ve svém životě i v práci. Oba s manželkou jsme šťastně samostatně výdělečně činní – ona pomáhá novým rodičům budovat odolné vztahy prostřednictvím své koučovací praxe zde v Denveru a já pomáhám kreativním podnikatelům rozvíjet smysluplné podnikání. Oba trávíme více času jeden s druhým i s naší dcerou a naše hladina stresu se výrazně snížila. Myslím, že jsem vyrovnanější a rozumím tomu, na čem mi skutečně záleží, víc než kdykoli předtím.
Zotavení z vyhoření
Pokud se cítíte vyhořelí nebo v mých zkušenostech poznáváte něco o sobě, ráda bych se s vámi podělila o některé lekce a strategie, které jsem se naučila během svého zotavování. Nezapomeňte, že každý člověk je jiný – některé z těchto strategií vám mohou vyhovovat, zatímco jiné ne, takže je důležité zkoušet různé techniky, dokud nenajdete rovnováhu, která vám bude vyhovovat. Pokud máte pocit, že to, co děláte, vám nepomáhá, nebojte se vyzkoušet něco nového.
Poznejte, že je problém.
Vím, že to zní samozřejmě, ale trvalo mi měsíce, než jsem si uvědomil, že je něco špatně – dlouho poté, co už bylo pozdě. U některých lidí je těžké ignorovat fyzické příznaky a problém bude zcela zřejmý. U jiných může trvat trochu času a introspekce, než odhalí příčinu. MindTools nabízí bezplatný autotest, který vám pomůže rozpoznat, zda vám hrozí vyhoření.
Pokud máte pocit, že se potýkáte s problémy, udělejte si kvíz nebo si promluvte se svými blízkými o tom, jak se cítíte.
Přestaňte (nebo alespoň zpomalte).
Snaha překonat sílu vše jen zhoršuje. I když je odchod z práce, jako jsem to udělala já, určitě jednou z možností, není to jediná možnost.
Najít si prostor pro zotavení znamená stanovit si hranice mezi sebou a prací.
Promluvte si se svým nadřízeným o tom, že byste mohli část své práce odložit nebo zkusit jiné projekty. Stojí také za zvážení vzít si delší přestávku nebo prostě využít tolik dovolené, kolik zvládnete (já jsem využil celou svou). Pokud jste samostatně výdělečně činní, zvažte, zda se na nějakou dobu nezbavíte části nebo veškeré práce s klienty, abyste si vytvořili určitý prostor. Využijte tento čas k tomu, abyste se stáhli a pořádně si od práce odpočinuli. Hodně času jsem strávil kempováním, protože to byl jeden z mála způsobů, jak jsem se mohl pořádně odreagovat.
Najděte si podporu.
Buďte upřímní ke svým přátelům, rodině a kolegům v práci ohledně svých potíží. Nestyďte se za to, že se cítíte slabí nebo neschopní. Pravděpodobně zjistíte, že ostatní se v minulosti potýkali se stejnými problémy a mohou vám pomoci. Snažte se delegovat co nejvíce věcí, i když osoba, na kterou je delegujete, je nemusí dělat tak, jak si představujete.
Soustřeďte se na základní věci.
I ty nejjednodušší úkoly se stanou monumentálním úsilím, když jste vyhořelí.
Začněte v malém. Zkuste se zaměřit na pravidelné stravování – pořádná jídla, ne jen svačiny nebo alkohol. Dbejte na to, abyste měli co nejvíce spánku. Pokud máte potíže s nespavostí jako já, hodně pomáhají léky na spaní. Každý den vyrazte z domu – zacvičte si, zajděte do muzea nebo umělecké galerie nebo vezměte rodinu do parku.
Udělejte si čas na to, co vám dělá radost.
Přehodnoťte své osobní hodnoty a cíle.
Vyhoření nabízí skrytou světlou stránku. Může být pozitivní silou ke změně a dává vám ideální příležitost přehodnotit téměř vše, co se týká vašeho života a práce. Je to šance znovu objevit sebe sama a provést změny, které byste jinak mohli ignorovat.
Udělejte si čas na to, abyste se zamysleli nad tím, co ve svém životě skutečně chcete – nad svými cíli, prioritami, nadějemi a sny. Zamyslete se nad tím, co vám dává smysl ve vaší práci – nejen nad tím, co si myslíte, že by pro vás mělo být důležité. Zamyslete se nad tím, co mohlo chybět, co bylo příčinou vyhoření na prvním místě.
Pro mě jsem o sobě zjistil několik důležitých věcí. Tvůrčí práce je pro mě neuvěřitelně důležitá a během několika let, které vedly k mému vyhoření, jsem ji nevědomky nechal vyprchat. Také jsem si uvědomil, že lidé, kterým mi nejvíce záleží na tom, abych jim pomohl, jsou jednotlivci a malé firmy, tedy pravý opak velkých zákazníků mého předchozího zaměstnavatele. A konečně jsem zjistil, že si více cením kontroly a flexibility než stálé výplaty. Práce pro sebe, i když je někdy stresující, mě učinila nejšťastnějším za poslední roky. Nikdy bych na to nepřišel, kdybych si neprošel vyhořením.
Buďte trpěliví.
Vyhořením jste neskončili ze dne na den a odbourání vyhoření může být dlouhodobým úsilím, které vyžaduje dost razantní změny. I když se krátkodobě cítíte dobře, je pravděpodobné, že nejste připraveni se do toho znovu vrhnout, nebo že skok zpět do stejné role není dobrý nápad. Buďte připraveni na to, že skončíte na úplně jiném místě, než kde jste nyní – ať už to bude jiná role, jiné oddělení nebo jiná kariéra.
Vyhoření bylo těžké. Není to cesta, kterou bych se někdy dobrovolně vydal, a přál bych si, abych před rokem věděl věci, které vím teď.
Kdybych to věděl, možná by to dopadlo jinak. Možná bych stále pracovala pro někoho jiného, v práci, která by mě nenaplňovala. Možná bych si našel lepší práci. Nevím. Jsem si však jistý, že dnes by věci vypadaly úplně jinak.
Ale byly by lepší?
Tím si nejsem tak jistý. Projít touto zkušeností mě naučilo o mně samém a o tom, čeho si opravdu vážím, víc než cokoli jiného v mém životě. Mám pocit, že jsem teď na lepší cestě, která mi vyhovuje.
Možná jste si v mých zkušenostech všimli něčeho o sobě. Možná se necítíte nijak zvlášť přepracovaní, ale jste vyčerpaní, frustrovaní a apatičtí. Možná máte potíže se zvládáním jednoduchých úkolů nebo si neužíváte zábavných věcí ve svém životě.
Možná se také začínáte potýkat s vyhořením.
Promluvte si o tom s rodinou a kolegy. Udělejte si volno a skutečně vypněte. Uvědomte si, že existuje problém, a přemýšlejte o tom, co ho způsobilo. Najděte způsob, jak se znovu spojit sami se sebou, a vytvořte plán, jak to nadobro napravit.
Překonal jsem vyhoření a vím, že to dokážete také.