BreakingMuscle
Nikdy jsem nedokázal pochopit klauna Pukieho – kreslený obrázek crossfittera, který to dotáhl za hranici únosnosti. Co se týče strýčka Rhabda, klauna, který to dotáhl ještě dál, onemocněl rabdomyolýzou a je napojený na dialyzační přístroj – spíš mě to mrzí než baví. Na to, že jsou to klauni, tihle týpci rozhodně vtipní nejsou.
Tak proč jsou oblíbenými maskoty komunity CrossFitu, zejména Pukie? Pokud to není jejich přítulností nebo humorem, musí to být poselství, které zobrazují.
Fanoušci Pukieho naznačují, že má být potvrzením intenzity – že sportovec překonal všechny své dosavadní limity. Počkejte, nejsou právě od toho PR?
Vlastně chápu, že Pukie je uznáním tvrdé práce. Ale je rozdíl mezi uznáním a oslavou. Oslava je namalovat si Pukie na zeď, rozdat tričko, když se někdo vylije, nebo vyvěsit na Facebooku status oslavující první zvracení vyvolané WODem.
Každý si může vymyslet tréninky, které dobře a skutečně zatlučou lidi až k fyzické nevolnosti. To je snadné. Těžká část přichází v tom, jak udržitelným a progresivním způsobem posouvat kondici ostatních nebo sebe sama a přitom zůstat šťastný a zdravý a bavit se.
Dovolte mi předložit analogii s motoristickým sportem. Chcete-li být úspěšní, musíte posouvat hranice. Ale také musíte zůstat ve hře. Když to občas přeženete (čti: když potkáte klauna Pukieho), může to mít za následek, že v nejlepším případě vyletíte z kola a po zbytek závodu budete na vedlejší koleji.
Za ten závod pak nebudou žádné body. V horším případě to může vést ke zranění nebo dokonce ke smrti (čti: setkání se strýčkem Rhabdem). Pokračujte v takto bezohledném závodění a zcela jistě byste zvýšili pravděpodobnost, že si způsobíte vážnou fyzickou křivdu, nemluvě o tom, že byste skončili s nulovým počtem bodů za sezónu.
Jízda po tvrdých tratích s úmyslem a intenzitou by rozhodně měla být pochválena – je to součást toho, co dělá dobrého jezdce. Když to ale zajde příliš daleko, dostanou tito řidiči tričko oslavující jejich projev bravury?“
Aby oslavili skutečnost, že svou jízdu posunuli na hranici svých možností? To sakra ne! Možná, že mezi zklamáním mohou najít útěchu v tichém uznání týmu, že jeli naplno, ale tentokrát neuspěli.
Další obhajoba Pukieho spočívá v tom, že situaci zlehčuje. A pro strýčka Rhabda prý slouží jako připomínka toho, že tento způsob tréninku může zabíjet.
Má snad motoristický sport na stěnách namalované kreslené obrázky aut, která odlétávají do svodidel, aby zlehčil to, co se děje v mnoha závodech? Ne.
A co takhle použít rozbité kreslené autíčko jako maskota nebo třeba jezdce napojeného na záchranný přístroj, jen aby řidičům připomněl, že by měli být opatrní a že je to nebezpečné? To by bylo absurdní, ne?“
Jistěže řidiči musí riskovat. Ti, kteří jsou toho schopni, budou pravděpodobně nejúspěšnější. To, díky čemu jezdec vyhrává závod za závodem, rok za rokem, je schopnost dotáhnout to až na samou hranici možností, ale málokdy za ni.
Co ještě přispívá k úspěchu? Mít dobrý motor, vědět, jak ho používat, a umět efektivně využívat ostatní nástroje, které máte k dispozici. Vědět, kdy je třeba vyměnit pneumatiky.
Učinně taktizovat. Spolupracovat s podpůrným týmem, který máte kolem sebe, abyste zajistili, že budete fungovat na optimální úrovni. Být konzistentní – týden co týden. Dělat práci, která je nezbytná mimo sezónu, abyste se ujistili, že jste připraveni, když na tom záleží. Hmmm, mluvíme teď o závodění nebo o CrossFitu?“
Vraťme se k samotnému CrossFitu. CrossFit Games jsou vrcholem fitness, výkladní skříní celého světa. Proč nevidíte, že by mnozí z nejprofesionálnějších a nejzdatnějších sportovců světa po tréninku zvraceli?“
Jedná se o CrossFit na nejvyšší úrovni a tito sportovci ze sebe nepochybně vydávají všechno. Kdyby vypustili obsah svého žaludku po celé podlaze arény, myslíte, že by to bylo široce vysíláno? Určitě ano, pokud je zvracení součástí CrossFitu, která by měla být oslavována?“
Sázím na to, že to nebude součástí televizní podívané. Proč dávat haterům něco, čeho by se mohli chytit a chrlit na všechny strany jedovatá slova?
Nechte mě uvést jednu věc na pravou míru. Nejsem hater CrossFitu. Nic jiného než. Věřím, že CrossFit je geniální přístup k všestranné kondici a fyzické zdatnosti.
Také věřím, že CrossFit je takový, jaký si ho uděláte, a to jak jako sportovec, tak jako trenér. Jsou tam neuvěřitelní trenéři, kteří dělají převratnou, život obohacující práci. A jsou i jiní, kteří se k němu přidali bez větších znalostí a zkušeností, protože si myslí, že díky němu budou cool, bohatí nebo obojí.
Ty dobré CrossFit boxy zvažují všechny možnosti a důsledky a nastavují vše tak, aby jejich klienti byli v rámci možností co nejbezpečnější.
Provádějí dobré on-ramp programy (on-ramp by měl být postupný nárůst intenzity, a ne jen hromadění tréninků, jak dělat pohyby), poskytují znalou a dostupnou podpůrnou síť a dbají na to, aby se ke klientům dostala správná sdělení týkající se základů – včetně intenzity, virtuozity a škálovatelnosti.
Jak jste však možná pochopili, nesouhlasím se vším-CrossFitem. Pokud ano, pak se prosím ujistěte, že tak činíte ze správných důvodů. Slepá úcta k čemukoli je nebezpečná. Vždy zpochybňujte předpoklady a přesvědčení. Můžete být plně oddaným CrossFiterem, aniž byste uctívali všechno, o čem CrossFit je.
Podívejte se na některá zlatá pravidla CrossFitu. Pro sportovce je jedním z nejcitovanějších ideálů nechat své ego za dveřmi. Zažeňte chvástání. To je tak geniální filozofie na mnoha úrovních. Rozdávání pochval, když je někdo nemocný, díky tomu, že se řídí spíše svým egem než rozumem, jen přilévá olej do egoistického ohně.
A co pro majitele boxů? Pravidlo číslo jedna je jednoduché a důležité – nikoho nezabíjejte. Pravidlo číslo dvě – dlouhověkost. Buďte zodpovědní za své sportovce a pomáhejte jim zůstat bez zranění a postupně se zlepšovat po další roky. Strýček Rhabdo představuje rhabdomyolýzu a úcta k tomuto strašidelnému strýčkovi nepředstavuje zodpovědný obrázek.
Záleží jen na vás, jakou příchuť Kool-Aidu si vyberete. Respektujte CrossFit a jeho potenciál udělat z vás vše ničící bestii – nebo bestii, dokud vás nezničí. Používejte relevantní ukazatele intenzity a tvrdé práce. Věnujte pozornost detailům a oslavujte prvky CrossFitu, které by měly být oslavovány – jeho rozmanitost, intenzitu a schopnost přimět lidi k pohybu způsobem, o kterém si nikdy nemysleli, že je možný.
Přivítejte nováčky tím, že jim ukážete, o čem CrossFit skutečně je, pro vás, ne o čem si myslíte, že je cool, protože to dělají všichni ostatní. Naučte je přiměřeně škálovat a postupně navyšovat.
Důkladně si rozmyslete, co uděláte, když se blížíte k bodu, odkud není návratu. To se netýká jen bodu, kdy zvracíte. Může to mít také podobu trvalého „červeného lajnování“ při tréninku nebo provedení dalších několika opakování, přestože se forma porouchala.
Ignorujte hlasy klauna Pukieho a strýčka Rhabda, kteří vám říkají, abyste bez ohledu na to pokračovali. Naslouchejte hlasu svého budoucího já, který vám připomíná, že když to dnes přeženete, bude to mít neblahý vliv na to, co uděláte zítra.