Co se stalo s latinou?

Co se stalo s latinou?

Jistě víte, že Římané mluvili latinsky. Pravděpodobně také víte, že Italové jsou potomky Římanů.

Pokud jste však studovali oba jazyky, jistě jste si všimli, že se od sebe dost liší.

Jak se latina v průběhu let změnila v italštinu? Proč se latina tolik změnila a stala se z ní italština, jak ji známe dnes? Kdy lidé přestali mluvit latinsky – a proč? Objevte s námi historii výuky italštiny.

Ukazuje se, že během dvou tisíc let se toho může stát opravdu hodně. Doufejme, že tento článek by měl přinést odpovědi, které hledáte.

Historie latiny: Původ jazyka

Latinština pochází z italických jazyků. Italskými jazyky se obecně mluvilo na území dnešní Itálie.

Latinština nikdy nebyla jediným jazykem, kterým se v této oblasti mluvilo. Ve skutečnosti byla celá oblast domovem spousty různých národů a jazyků.

Vraťme se do 6. století př. n. l.

Italové, kteří nás zajímají, žili ve středu a na jihu Itálie. V té době se tato oblast nazývala Latium. V současnosti se v této oblasti nachází Vatikán.

Italské jazyky, stejně jako téměř všechny jazyky, kterými se mluví v Evropě, patří do indoevropské jazykové rodiny. Patří sem mnoho jazyků, které mezitím zanikly, a také jazyky jako italština, francouzština, portugalština, španělština a rumunština.

Je třeba poznamenat, že ačkoli se italskými jazyky mluvilo v okolí území, které dnes nazýváme Itálií, mluvčí italských jazyků nebyli původně z Itálie.

Podle historiků se přistěhovali z Balkánu kolem roku 1500 našeho letopočtu. Někteří odborníci se domnívají, že skupinou, která Itálii obývala před nimi, byli Ligurové, kteří jsou považováni za italo-keltský národ.

Před založením Říma v roce 753 n. l. se domníváme, že italské jazyky byly silně ovlivněny řečtinou a estrukánštinou.

Po vzniku Říma se stal nesmírně důležitým pro šíření latiny v celé oblasti. Latina zdědila 6 z 8 gramatických pádů z indoevropských jazyků.

Včetně:

• Genitivu: používá se pro vlastnictví

• Vokativu: používá se pro oslovení nebo pojmenování osob

• Akuzativu: používá se pro předmět slovesa

• Dativ: používá se pro podstatná jména, která jsou k něčemu nebo pro něco

• Ablativ: Používá se u podstatných jmen, která jsou u něčeho, s něčím nebo od něčeho

• Nominativ: používá se pro podmět slovesa

Klasická latina a vulgární latina

Než začneme mluvit o klasické a vulgární latině, musíme se podívat na starou latinu, kterou se mluvilo přibližně do 1. století před naším letopočtem.

Stará latina: vývoj a úpadek

Po založení Říma a jeho expanzi se latina začala šířit po obsazených oblastech.

Díky kolonizaci se dostala až na hranice západní Evropy, Malé Asie a severní Afriky.

Najděte a začněte navštěvovat kurzy italštiny v Edinburghu.

Ve 3. století př. n. l. byla latina úředním jazykem Římské republiky. Používala se v římské administrativě i v oblasti práva, politiky a náboženství. Ačkoli koexistovala s řeckými dialekty, latina ostatní jazyky rychle převzala. To bylo způsobeno tím, že vůdci zakázali svým lidem mluvit řecky ve prospěch latiny.

Klasická latina vstoupila do svého zlatého věku mezi lety 75 př. n. l. a 14 n. l., kdy latinská literatura hrála důležitou roli při jejím šíření. Následující dvě století by se dala nazvat stříbrným věkem klasické latiny.

Když se Řím zasloužil o rozšíření latiny, pád Západořímské říše vedl k jejímu úpadku.

Jak jsme se dostali od klasické latiny k vulgární latině?

Před příchodem Hunů z Východu a vynucenou migrací na Západ římská říše slábla. V 5. století ovládly některé germánské národy oblasti Itálie. Východořímská říše, známá také jako Byzantská říše, útoky přežila a začala se šířit řecká kultura.

Latinština však upadala jen mírně. Latina je těžká. Dokáže se s údery vyrovnat. Dalo by se říci, že spíše než aby zanikla, se latina proměnila, když se dostala do kontaktu s jinými jazyky (například s germánskými jazyky).

Klasickou latinu navíc používali vůdci, intelektuálové a spisovatelé. Naproti tomu kolonisté a vojáci mluvili lidovou latinou, běžně označovanou jako vulgární latina. Zamyslete se nad rozdílem mezi standardní angličtinou – používanou politiky a akademiky a v psaných textech – a jazykem, kterým skutečně mluvíme: je to docela rozdíl.

Vulgární latina

Vulgární latina dala vzniknout řadě různých jazyků: románským jazykům a konkrétně italštině.

Klasická latina již ve 2. století upadala, zatímco u vulgární latiny tomu bylo naopak. Písaři a úředníci totiž začali přepisovat občanské a církevní dokumenty do vulgární latiny, která měla převzít vládu nad klasickou latinou.

Klasická latina (kterou lidé nepoužívali) ztratila svůj lesk, jakmile se říše zhroutila. Protože spojení mezi Římem a ostatními městy bylo komplikované, začala se oblast jazykově štěpit, protože neexistovala žádná standardizovaná forma jazyka, kterou by lidé mohli používat. Římané však zavedli latinku do běžného užívání a dnes ji používají tuny jazyků po celém světě.

Latina do renesance

S příchodem nových národů se latina v průběhu staletí proměňovala a vyvíjela.

V 5. století byla Itálie pod invazí Ostrogótů. V 6. století se do ní pustili Lombarďané. V 8. století přišli do Itálie Frankové za vlády Karla Velikého. Měli bychom také zmínit, že jižní Itálie byla pod nadvládou Byzantské říše a muslimů.

Velké množství různých kultur umožnilo, aby jazyk přejímal nové termíny.

Středověká latina

Mezi 9. a 14. stoletím existovala středověká latina. Zatímco latina začala být stále méně populární, kněží a intelektuálové ji stále používali. Přidávali k ní nové termíny z hebrejštiny a řečtiny.

Ve středověku tak docházelo ke zvláštnímu jevu, kdy sice nikdo tímto jazykem ve skutečnosti nemluvil – protože spíše mluvil regionálními odvozeninami latiny -, ale církev a Svatá říše římská (moc Karla Velikého) tento jazyk používaly ve veškeré své úřední korespondenci a záznamech. Ve skutečnosti Karel Veliký podporoval používání latinského jazyka a literatury v takzvané karolinské renesanci.

Důsledkem toho se „mrtvý“ jazyk rozšířil i na území, kde se nikdy v minulosti latinsky nemluvilo, například v německých zemích. Bylo to způsobeno tím, že Svatá říše římská, jíž Karel Veliký vládl, dobývala nové státy – a tak se úředníci a úřady v jeho rozšířeném království museli řídit přáním císaře.

V tomto období se však povaha latiny měnila:

Renesanční latina

V období renesance (mezi 14. a 16. stoletím) dochází k rozvoji kulturní síly známé jako renesanční humanismus.

Jednalo se o hnutí – v souladu s širším renesančním projektem „znovuzrození“ klasických forem -, které věnovalo velkou pozornost studiu klasické antiky. Mnozí z účastníků tohoto hnutí – například Petrarca, Boccaccio a Bracciolini – byli sběrateli antických rukopisů a byli známí tím, že propagovali klasické vzory pro tehdejší umění a literaturu.

Latinu, kterou studovali a propagovali, však stavěli do protikladu k tomu, co byla středověká latina: nelíbila se jim ani tak tehdejší současná latina se všemi jejími změnami a vývojem, jako spíše „správná“ latina, kterou mluvili staří Římané. Vzorem jim byli například spisovatelé jako Cicero a Vergilius.

Důležitost tohoto hnutí nelze přeceňovat – v celé Evropě se totiž latina začala vyučovat v humanistickém stylu. Najdete zde lidi jako Shakespeare a Christopher Marlowe, kteří se v Londýně museli učit Vergiliovu latinu.

Tento jazyk začal být znám jako renesanční latina – a přestože jím lidé jako takovým nikdy nemluvili, psali tímto jazykem po celé období diplomaté, umělci, politici a filozofové.

Zrod italštiny

Víme, že v určitém okamžiku převzala italština, kterou známe dnes, psanou a mluvenou latinu.

Placiti Cassinesi

Nejstarší doklady spisovné italštiny, které máme, pocházejí z konce 10. století – a jsou spíše prozaické. Jsou to právní dokumenty týkající se sporu mezi některými kláštery a majitelem půdy asi padesát mil jižně od Říma.

Spíše než v latině – v níž se v té době ještě psala většina ostatních právních dokumentů – jsou tyto texty, známé jako Placiti Cassinesi, psány v lidovém jazyce. Vykazují výraznou odlišnost od latiny, vzdalují se od latinské gramatiky, mají jiný pravopis a syntax a nová slova. Dialekt, jímž jsou psány, se vyvinul přímo z vulgární latiny, o níž jsme hovořili výše.

Renesance a italský lidový jazyk

Jako významný zlom v zániku latiny jako kulturního jazyka v Evropě můžeme uvést renesanci a florentské spisovatele, jako byli Dante, Boccaccio a Petrarca.

Ačkoli tito spisovatelé propagovali klasickou kulturu a latinu jako vzor a měřítko literární kvality – a ačkoli také psali latinsky -, byli také prvními, kdo skládali poezii v lidovém jazyce, tedy v místním jazyce.

Dantova Božská komedie

Díky svému dílu Božská komedie je Dante jedním z praotců italštiny. Florentský spisovatel chtěl, aby mu rozuměli všichni a ne jen elita – a toto dílo bylo jednou z prvních básní, které kdy byly napsány v něčem, čemu se říká italština.

Který psal florentštinou, subdialektem toskánského dialektu, a vypůjčoval si slova z latiny, francouzštiny, lombardštiny a provensálštiny. Jeho cílem bylo ukázat, že běžný jazyk je stejně vznešený jako latina – a své rozhodnutí vysvětlil spisem De vulgari eloquentia (ironicky obhajobou hodnoty lidového jazyka psaného latinsky).

Jeho sázka se vyplatila, protože v jeho stopách šla řada dalších básníků – včetně Petrarky. A inspirováni touto lidovou poezií se od latiny odklonili i spisovatelé v celé Evropě: Geoffrey Chaucer a John Gower jako příklad.

První italský slovník

V té době však „italština“ jako taková ještě zdaleka neexistovala. Dante psal v dialektu – na poloostrově, kde takových dialektů existovalo téměř tisíc.

První italský slovník byl vydán až v roce 1612, a to institucí v Římě zvanou Academia della Crusca. Jejich Vocabolario degli Accademici della Crusca, jeden z prvních slovníků na světě, byl pokusem o formalizaci florentského dialektu (jazyka, v němž psal Dante) a ten se následně stal základem standardní italštiny.

Jelikož Florencie byla od Dantovy doby až do 17. století tak významným městským státem, ukázalo se, že právě tento toskánský dialekt měl na vývoj italštiny největší vliv. I dnes je italština založena na tomto dialektu – podobně jako „standardní“ angličtina vychází z dialektu, kterým se mluvilo v okolí Londýna od dob Chaucera.

Moderní italština

V roce 1861, kdy byla Itálie konečně sjednocena jako stát, umělo italsky pouze 2,5 % obyvatel. Všichni stále mluvili regionálními dialekty.

Když země vstoupila do politické unie, „italština“ se stala státním jazykem – a tedy i společným jazykem obyvatel poloostrova.

Předpokládá se, že základ moderní italštiny položil román Alessandra Manzoniho Snoubenci, který vyšel v roce 1827.

Pokoušíte se zadat do Googlu kurzy italštiny v mém okolí? Ušetřete čas a přejděte rovnou na web Superprof, kde se můžete spojit s místními lektory.

Jak to, že katolická církev dnes mluví latinsky?

Kousek po kousku se latina stala spíše jazykem náboženství než jazykem lidí. Zatímco po 16. století používáme pro latinu používanou v mezinárodní vědě termín nová latina (nebo novolatinština), pro latinu používanou katolickou církví používáme termín „církevní latina“.

V současnosti se však latinou jako úředním jazykem mluví pouze ve Vatikánu. Důvodem je to, že církev byla ještě ve středověku jedním z hlavních propagátorů latiny jako jazyka. Součástí požadavku reformace v 16. století bylo, aby se církevní obřady konaly v lidovém jazyce.

V důsledku toho lze v římskokatolické církvi pozorovat silné lpění na latině. Teprve v šedesátých letech 19. století církev povolila sloužit mši v jiných jazycích než v latině! Nicméně i nyní jsou všechny oficiální dokumenty psány v latině.

Zajímavé je, že zatímco ve Vatikánu se mluví latinsky, výslovnost vychází z italštiny – takže se možná neliší tak, jak by se mohlo zdát!“

Zanikla někdy skutečně latina?“

Odpověď na tuto otázku zní ano i ne – a je velmi těžké určit přesný okamžik, kdy definitivně zanikla. Vědci užitečně rozlišují mezi vymřelými jazyky – kterými nikdo nemluví – a mrtvými, které již nemají původní komunitu, jež by jimi mluvila. V tomto smyslu je latina mrtvým jazykem, ale mrtvá je už velmi dlouho.

Dějiny latiny jsou spíše dějinami změn: měnilo se obyvatelstvo, které tímto jazykem mluvilo, měnila se latinská výslovnost a gramatika a v průběhu dějin byla silně manipulována a reformována rozmary různých intelektuálních proudů.

Latina však zjevně nikdy nevymřela – ne tak jako například jazyky jako etruština nebo féničtina. Spíše zůstala jako jazyk – přinejmenším jako jazyk, který se studuje a uznává – díky přetrvávající úctě, neřkuli zbožňování, evropské kultury ke klasické kultuře starověkého Říma.

V průběhu dějin se kulturní hnutí a politické síly snažily legitimizovat svou vlastní kulturu a autoritu odvoláváním se na památku starověkého Říma. Svatá říše římská si tedy zvolila svůj název, aby se odvolávala na tuto antickou kulturu – a není divu, že to byl právě Karel Veliký, kdo měl takový vliv na oživení jazyka.

Podobně i osobnosti v období renesance v Itálii se snažily dodat svým uměleckým dílům větší autoritu tím, že se vracely ke vzorům antické kultury – a to zase vrátilo latinu do centra umělecké tvorby.

Tento zájem o antický Řím pokračoval ještě dlouho poté – římská architektura byla inspirací pro města, jako je Edinburgh, ještě dlouho do devatenáctého století. Díky takovému zájmu o kulturu starověku je velmi nepravděpodobné, že by latina někdy zcela zanikla.

Můžete se také podívat na historii hebrejštiny, jazyka, který úspěšně vstal z mrtvých, když jej stát Izrael přijal za svůj úřední jazyk.

Příklady italských slov podobných latině

Latinština má stále velký vliv na italskou slovní zásobu.

Abychom to dokázali, sestavili jsme seznam několika latinských výrazů a jejich téměř identických italských protějšků.

Tady je neúplný seznam, v němž jsou na prvním místě uvedeny italské výrazy, za nimi jejich latinské kořeny a české překlady:

.

italština	latina	angličtina
Accelerare	Accelerare	Accelerate	Accelerate
Biblioteca	Bibliotheca	Knihovna
Calamità	Calamitas	Kalamita/Katastrofa	Kalamita/Katastrofa
Diplom	Diplom	Diplom
Encyklopedie	Encyklopedie	Encyklopedie
Encyklopedie
Fondamentale	Fundamentalis	Fundamental
Gladiatore	Gladiator	Gladiator
Indeterminato	Indeterminatus	Neurčeno
Lacrima	Lacrima	Tear
Lacrima
Maggiordomo	Major domus	Butler
Negoziatore	Negotiator	Negotiator
Occasionare	Occasionari	Cause
Pacificazione	Pacifiicatio	Pacification
Querimonia	Querimonia	Lamentace

V latině jsou tuny výrazů, které se dostaly do češtiny, také.

Proč se obtěžovat s učením latiny?“

Latinsky se učí lidé i dnes, a to nejen ti, kteří pracují v katolické církvi, ani ti, kteří se rozhodli studovat klasické dějiny nebo dějiny středověké či raně novověké Evropy.

Děti se latinu stále učí na mnoha školách. Nejznámější je, že se tento předmět učí děti na státních školách – ale není neobvyklý ani ve státních školách. Pokud mezi ně patříte, mohl by se vám hodit učitel latiny.

Pokud mezi ně nepatříte, možná si říkáte, proč byste se vůbec měli učit latinu. Ale už jsme vám řekli, že latina ještě není vyhynulý jazyk – a hodně se hodí.

Pokud máte rádi italskou kulturu a lingua italiana, můžete se přesvědčit, jak vám latina může pomoci lépe porozumět lekcím italštiny (a také řadě anglických slovíček). Může vám pomoci naučit se italsky ve škole nebo v soukromých výukových kurzech nebo se učit italsky online – a pomůže vám pochopit, proč se v jazyce vyskytují zejména pravidla, protože si všimnete, že všechny nepravidelné aspekty jazyka vycházejí přímo z latiny.

Může vám ale také pomoci porozumět francouzštině, portugalštině, rumunštině, některému z italských dialektů – a dokonce i angličtině, jazyku, který byl latinou ovlivněn možná až překvapivě velkou měrou. Pokud se zajímáte o gramatiku, etymologii (historii významu slov) nebo syntax – v podstatě o jakýkoli aspekt lingvistiky – bude pro vás znalost latiny docela zásadní.

Rozvíjejte své znalosti historie – a dějin literatury

Učebnice latiny vám pomohou nejen se znalostí jazyka. Mohou vám ale také pomoci lépe porozumět starověkým dějinám.

Při studiu latiny se budete zabývat nejdůležitějšími texty napsanými v tomto jazyce. A ty jsou tak náhodou nesmírně důležitými historickými dokumenty, které nám pomáhají pochopit, co se proboha v tehdejším světě také dělo. Nemůžete studovat Římany do detailu – nebo antiku obecně – bez docela solidní znalosti latinského jazyka.

Koneckonců pak znalost latiny pomůže i vašemu porozumění literatuře. Pokud tedy patříte mezi básníky, pravděpodobně vás napadne, odkud se berou všechny naše literární formy, básnická témata a problémy a motivy? Odpovědí na tuto otázku je antická literatura – včetně latiny, ale také řečtiny. Pokud tedy chcete rozvíjet své znalosti, je latina jazykem, který se musíte naučit.

Pokud chcete poznat italskou kulturu obecně, měli byste se naučit latinu tak, jak ji používal Vergilius. Naučte se základy italštiny s naším blogem pro italštinu pro začátečníky.

Soukromý učitel vám pomůže získat základy italského jazyka:

• Kurzy italštiny Londýn
• Lekce italštiny Glasgow
• Lekce italštiny Birmingham

.