Dracula

Bylo to celé velmi směšné, ale necítil jsem se dobře. Bylo však třeba vyřídit nějakou záležitost a já jsem nemohl dopustit, aby mi v tom něco bránilo.“

Když se hostinský dozví, že se Harker sejde s hrabětem Drákulou v den, kdy bude zlo nejmocnější, prosí Harkera, aby schůzku o několik dní odložil. Zde Harker odmítá varování jako pověru cizince, i když přiznává, že se necítí dobře, když pokračuje v cestě. Ctižádostivý Harker, který je ve své advokátní kanceláři nováčkem, však nedovolí, aby mu cokoli stálo v cestě k dokončení práce.

Když jsem zjistil, že jsem vězněm, přepadl mě jakýsi divoký pocit. Spěchal jsem nahoru a dolů po schodech, zkoušel všechny dveře a vykukoval ze všech oken, která jsem našel, ale po chvíli přesvědčení o mé bezmoci přemohlo všechny ostatní pocity. Když se po několika hodinách ohlédnu zpět, myslím, že jsem musel být po tu dobu šílený, protože jsem se choval podobně jako krysa v pasti.“

Po nějaké době na hradě si Jonathan uvědomí, že není úniku a že ho hrabě drží jako vězně. Ačkoli se zpočátku snaží najít způsob, jak utéct, Harker se se svou situací smíří poměrně snadno a své pocity později reflektuje ve svém deníku. Ačkoli Harker na začátku působí naivně, zde předvádí svou schopnost zachovat klid i za těch nejděsivějších okolností.

Je to přesně tak, jak říkal ten milý, dobrý profesor Van Helsing: je to pravý grázl a zlepšuje se pod náporem, který by slabší povahy zabil.

Poté, co se Mina rozloučí s Harkerem, když odjíždí do Whitby, nachází útěchu ve vzpomínce na Van Helsingova slova o Harkerovi. Přestože byl Harker podveden, aby se stal hraběcím vězněm, poučí se z této zkušenosti a vyroste a stane se méně zranitelným v době, kdy začnou hraběte lovit.

K jedné věci jsem se rozhodl: pokud se nakonec dozvíme, že Mina musí být upír, pak se do té neznámé a strašlivé země nevydá sama. Domnívám se, že za starých časů tak jeden upír znamenal mnoho; stejně jako jejich ohavná těla mohla spočinout jen v posvátné zemi, tak i nejsvětější láska byla náborovým seržantem do jejich příšerných řad.

Harker si tuto myšlenku zapíše do svého deníku poté, co Mině při dotyku posvátné oplatky vzplane čelo. Přísahá, že se k ní připojí jako upír, pokud to musí být její osud, a ukazuje tak hloubku své lásky a oddanosti. Tento pocit také naznačuje, jak manželé své ženy chrání, že cítí, že ani jako upírka bez něj Mina nemůže přežít.

Harker se usmál – skutečně se usmál – temným hořkým úsměvem člověka, který je bez naděje; zároveň však jeho činy popíraly jeho slova, neboť jeho ruce instinktivně vyhledaly rukojeť velkého nože Kukri a spočinuly na ní.

Harker reaguje poté, co se dozví o zpoždění příjezdu hraběcí lodi. Zádrhel v jejich plánu ovlivňuje skupinu v různé míře. Harkerův výraz tváře naznačuje trpké poznání nevyhnutelné lsti hraběte, jak se vyhnout zajetí. Harker však zůstává připraven jednat. Od hraběte se naučil, že musí poslouchat instinkt a nemůže se spoléhat pouze na logiku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.