Kdo byla Ma Rainey, „matka blues“?

Kdo byla Ma Rainey, „matka blues“?

„Nic je nezajímá. Chtějí jen můj hlas.“ Těmito slovy popisuje Ma Rainey své bílé producenty desek v novém filmu společnosti Netflix Ma Rainey’s Black Bottom, který vychází ze života průkopnické bluesové zpěvačky Gertrudy Pridgettové. Raineyová (v podání Violy Davisové) je se svými pečlivě upravenými vlasy, zářivým make-upem a charakteristickými zlatými zuby energickou postavou s výrazným jevištním projevem. Ale je to právě její hlas – a nejen ten, který používá ke zpěvu -, který prozáří celý příběh, protože se postavila těm, kteří ji chtěli ovládat (konkrétně jejímu bílému managementu).

„Nemohla ovládat svět a segregaci a vykořisťování, ale mohla ovládat, když šla na jeviště, mohla ovládat publikum bez ohledu na to,“ vysvětluje Florene Dawkins v článku pro The Guardian. „Hypnotizovala je a to byla její kontrola, to byla její moc, a svou moc vkládala do toho, co dělala.“

V filmu Ma Rainey’s Black Bottom, který byl natočen podle divadelní hry amerického dramatika Augusta Wilsona z roku 1984, se již objevily tipy na Oscara, hraje Chadwick Boseman jako Raineyho ambiciózní hráč na kornet Levee. Ale kdo byla skutečná Ma Rainey? Přinášíme vám pět faktů, které byste měli vědět o průkopnické zpěvačce známé jako „matka blues“…

Gertrude Pridgett se narodila v Americe v roce 1886 – nebo to bylo 1882? O datu narození Raineyové se vedou spory, nejasnosti panují i kolem místa jejího narození (různé zdroje uvádějí střídavě Georgii a Alabamu). Sama Raineyová tvrdila, že se narodila v roce 1886, ale záznamy ze sčítání lidu naznačují, že ve skutečnosti byla o čtyři roky starší.

Ať už se rozhodnete věřit jakémukoli datu a místu, fakta jsou taková, že Raineyová byla Afroameričanka narozená na hlubokém Jihu generaci po vyhlášení emancipace v roce 1863. To, že se stala známou jako „matka blues“ a stála v čele hudebního žánru, který dal vzniknout americkému jazzu, je pozoruhodný příběh, a to i proto, že Raineyová se ve svých textech netajila svou bisexualitou (o tom více příště). Žena, která předběhla svou dobu (a datum narození) – v každém slova smyslu.

Ačkoli svou sexualitu nikdy veřejně neoznámila, je veřejným tajemstvím, že Raineyová měla vztahy s muži i ženami. Údajně byla přistižena při sexuální aféře s jednou ze svých tanečnic v New Yorku na večírku ‚pouze pro ženy‘, který se konal v její rezidenci. Když si sousedé stěžovali na hluk ze shromáždění, přijela policie, aby večírek rozpustila, a Raineyová byla zatčena. Bluesová hvězda Bessie Smithová, která byla Raineyové mentorkou, ji prý z vězení dostala na kauci. „Myslím, že se Bessie dvořila, podle toho, jak spolu mluvily,“ řekl později Raineyho kytarista Sam Chatmon.

• Stonewallské nepokoje: ohnisko, které odstartovalo hnutí za práva homosexuálů v USA

Rainey ve své hudbě také výrazně naznačovala své sexuální preference. Například v písni „Prove It on Me Blues“ zpívá: „Went out last night with a crowd of my friends / They must have been women, ‚cause I don’t like no men / It’s true I wear a collar and tie / Makes the wind blow all the while.“

Jak uvádí její nekrolog v New York Times, Raineyová „pomohla prosadit do hlavního proudu vyprávění o černošské ženské autonomii, která měla jen málo společného s viktoriánskými normami bílé společnosti. Částečně to znamenalo, že otevřeně mluvila o své přitažlivosti pro ženy i muže.“

Gertrude Pridgettová se v roce 1904 provdala za svého manžela Williama Raineyho. Ten byl také zpěvák a společně koncertovali jako dvojice pod názvem „Ma and Pa Rainey“. Manželé se rozešli v roce 1916, načež Raineyová začala koncertovat s vlastní show Madam Gertrude Ma Rainey and Her Georgia Smart Set.

Raineyová si po rozchodu ponechala umělecké jméno „Ma“, ačkoli trvala na tom, že je to zkratka pro „Madame“, nikoli jako mateřská přezdívka. Její současník Danny Barker, neworleanský jazzový hráč, naznačil, že titul označoval respekt. „Ma“, to znamená vrchol,“ řekl. „To je šéfka, šéfka domu, Ma Rainey. Ta se ujímala velení. ‚Ma Rainey přijíždí do města, šéfová bluesová zpěvačka‘. A ty si Ma vážíš.“

Ačkoli Raineyová nebyla první černoškou, jejíž zpěv byl zaznamenán (toto ocenění patří Mamie Smithové), byla mezi prvními. Od roku 1923 nahrála pro vydavatelství Paramount přibližně 92 písní po boku významných umělců, jako byli Louis Armstrong, Fletcher Henderson a Thomas A Dorsey. Podle nekrologu v New York Times byla „první bavičkou, která úspěšně překlenula propast mezi vaudevillem – kabaretními pořady, které se vyvinuly z minstrelsy v polovině 19. století a byly určeny převážně bílému publiku – a autentickým jižanským lidovým projevem černochů.“

Kromě toho, že byla Raineyová talentovaná hudebnice, nikdy netrpěla hlupáky ráda. Podle poznámek k představení hry Augusta Wilsona z roku 1984 Ma Rainey’s Black Bottom ji hudební producent Jay Mayo Williams popsal jako „prozíravou“ obchodnici: „Nikdy jsme se ji nepokoušeli podvést,“ poznamenal. Raineyová také vlastnila a provozovala dva divadelní domy v Columbusu ve státě Georgia: Airdrome a Lyric Theatre.

• Na stejné straně: homosexuálové za druhé světové války

Mnozí považují Raineyovou za ranou ikonu feminismu – a je snadné pochopit proč. Ženské postavy v písních Raineyové – z nichž mnohé sama napsala – často brojí proti tradičním genderovým stereotypům té doby. Její texty sice často popisují problémy, jako je opuštění a nevěra, ty však obvykle nejsou důvodem k citovému zhroucení (ve skutečnosti některé z žen stejně tak často podvádějí a opouštějí své partnery samy).

Je, jak píše vědkyně a aktivistka Angela Davisová v knize Blues Legacies and Black Feminism (1998), pro písně Raineyové typické, že ženy „výslovně oslavují své právo chovat se stejně expanzivně a dokonce stejně nežádoucím způsobem jako muži“. Například v písni „Sleep Talking Blues“ postava Raineyové vyhrožuje svému manželovi, že ho zabije, pokud se odváží ve spánku vyslovit jméno jiné ženy.

• 100 žen, které změnily svět

V dokumentárním filmu z roku 2012 hudebnice a aktivistka za práva homosexuálů Melissa Etheridgeová mezi své inspirace počítá jak Raineyovou, tak její svěřenkyni Bessie Smithovou. „Byly to zlé ženy. Zpívaly v těchto klubech a rodily rock’n’roll,“ řekla. „Vždycky jsem si myslela, že jsem tak revoluční, když jsem vycházela, a pak jste slyšeli Ma Raineyovou zpívat: ‚Včera večer jsem si vyšla s několika svými přáteli. Musely to být ženy, protože já nemám ráda žádné muže…‘ No tak, tehdy to nebyly populární věci, o kterých by se zpívalo, nebo o kterých se dokonce mluvilo.“

Ma Rainey’s Black Bottom se nyní promítá ve vybraných kinech a 18. prosince byl uveden na Netflixu

Rachel Dinningová je asistentkou digitální redakce v HistoryExtra

.