Maraton
Maraton, běh na dlouhou vzdálenost, který se poprvé konal při obnovení olympijských her v Aténách v roce 1896. Připomíná legendární výkon řeckého vojáka, který v roce 490 př. n. l. údajně doběhl z Marathónu do Athén, tedy na vzdálenost asi 40 km (25 mil), aby přinesl zprávu o athénském vítězství nad Peršany, a poté vydechl. Příběh tohoto posla z bitvy u Marathónu byl později zaměněn s příběhem jiného řeckého vojáka, Feidippida, který běžel z Athén do Sparty v předstihu před boji. Příhodně se v roce 1896 stal prvním moderním vítězem maratonu Řek Spyridon Ludvík.
V roce 1924 byla olympijská maratonská vzdálenost standardizována na 42 195 metrů (26 mil 385 yardů). Stalo se tak na základě rozhodnutí Britského olympijského výboru odstartovat olympijský závod v roce 1908 z hradu Windsor a dokončit jej před královskou lóží na stadionu v Londýně. Maraton byl do olympijského programu žen zařazen v roce 1984.
Po prvenství na olympijských hrách je jedním z nejžádanějších ocenění v maratonském běhu vítězství v Bostonském maratonu, který se koná každoročně od roku 1897. Přitahuje závodníky ze všech koutů světa a v roce 1972 se stal prvním velkým maratonem, v němž mohly oficiálně startovat i ženy. Další premiérové maratony se konají v Londýně, Chicagu, Berlíně, New Yorku, Tokiu a Amsterdamu. Maratony se nepořádají na dráze, ale na silnicích, a přestože tratě nejsou stejně náročné, Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) uvádí světové rekordy v maratonu a také v půlmaratonu. Světové rekordy v maratonu se v průběhu 20. století postupně snižovaly z hodnot mírně pod tři hodiny na něco málo přes dvě hodiny.
Dlouho bylo považováno za nezbytné, aby se běžec na maraton připravoval tréninkem na tuto vzdálenost. Na olympijských hrách v roce 1952 však Čech Emil Zátopek vytvořil olympijský rekord 2 hodiny 23 minut a 3,2 sekundy, přestože tuto vzdálenost nikdy předtím neběžel. V následujících desetiletích vyhrávali premiérové závody a stanovovali rekordy na této vzdálenosti i další maratonci, kteří ji absolvovali poprvé. Koncem 20. století se silniční závody, a zejména maratonský běh, staly rekreační aktivitou se širokým záběrem. Ultramaratony, které nejsou olympijskými závody ani závody IAAF, jsou delší závody založené na určité vzdálenosti nebo vymezeném časovém úseku pro závod, například 12hodinový závod.