Přecitlivělost II. typu
| Onemocnění | Cílová autoprotilátka |
|---|---|
| Autoimunitní hemolytická anémie | Červená. krvinky |
| Goodpastureův syndrom | Glomerulární bazální membrána |
| Gravesova choroba | Tyreoidální stimulující hormon receptor |
| Imunitní trombocytopenie | Trombocyty |
| Myasthenia gravis | Muskulární acetylcholinový receptor |
Příkladem hypersenzitivity II. typu závislé na komplementu je akutní hemolytická transfuzní reakce po transfuzi ABO neslučitelné krve. Preformované protilátky (převážně IgM) proti antigenům dárcovských červených krvinek, které se u jedince určité krevní skupiny nevyskytují (např. anti-A IgM u jedince s krevní skupinou B), se vážou na povrch dárcovských červených krvinek a vedou k rychlé hemolýze zprostředkované komplementem a potenciálně život ohrožujícím klinickým následkům. Přecitlivělost II. typu závislá na komplementu se může objevit také při přenosu inkompatibilních mateřských protilátek na červené krvinky plodu, což způsobí hemolytickou anémii plodu, známou jako erythroblastosis fetalis.
Dalším příkladem reakce přecitlivělosti II. typu závislé na komplementu je Goodpastureův syndrom, kdy je bazální membrána (obsahující kolagen typu IV) v plicích a ledvinách napadena vlastními protilátkami zprostředkovanými komplementem.
Příklad antireceptorové přecitlivělosti typu II (klasifikované také jako přecitlivělost typu V) lze pozorovat u Gravesovy choroby, při níž protilátky proti receptoru pro hormon stimulující štítnou žlázu vedou ke zvýšené produkci tyroxinu.
Je však otázkou, jaký význam má Gellova a Coombsova klasifikace alergických reakcí v současném chápání alergie, a její použitelnost v klinické praxi je omezená.