Udržitelná energetika

3.2 Udržitelný přístup k hospodaření s energií

Předchozí zkušenosti, teorie i praxe jasně ukazují na potřebu vyvinout speciální mechanismy zaměřené na správné hospodaření s energií ve všech fázích a na všech úrovních ve všech časových horizontech. Potřeba energetického managementu existuje v různých podobách již od starověku, ale teprve moderní věda a manažerské postupy, respektující zásady udržitelného rozvoje, poskytly odpovídající rámec pro realizaci udržitelného energetického managementu.

Při navrhování udržitelného energetického managementu je nutné vycházet z nejširšího rámce, který definuje procesy v této oblasti. To se týká především dvou hlavních faktorů, které jsou nesmírně důležité: velikosti strategického problému, který je třeba řešit, a odhadované doby potřebné k realizaci navrhované strategie energetického managementu. Udržitelný přístup k hospodaření s energií byl vytvořen díky těmto dvěma charakteristikám, které jej určují více než četné změny, s nimiž se lidstvo v historii setkalo.

Časový rozměr energetické problematiky je obzvláště zdůrazněn a výrazně určuje způsoby hospodaření s energií, jakož i důsledky, které z něj mohou vyplynout. Uspokojování poptávky po energii existovalo po celou historii moderního lidstva a potřeby se zvyšovaly s rychlejším a efektivnějším využíváním energetických zdrojů, ale situace na konci dvacátého století vedla k potřebě přehodnotit trend nekontrolované spotřeby energie, zpomalit ji a nově ji definovat tak, aby byla v souladu s koncepcí udržitelného rozvoje.

Budoucnost energetického hospodářství je určitým způsobem definována jasným odhodláním zpomalit využívání neobnovitelných zdrojů, efektivně využívat energii a zvýšit povědomí všech uživatelů energie o tom, že se musí přizpůsobit novému způsobu podnikání a myšlení.

Tyto zásadní změny v energetickém hospodářství jsou nesmírně složité, komplexní a souvisejí s řadou menších i větších změn ve všech sférách lidské činnosti. Je nutné nově definovat stávající legislativu, přijmout odpovídající strategie na globální i národní úrovni a přizpůsobit podnikatelské aktivity každého podnikatelského subjektu i jednotlivých spotřebitelů.

Kromě času potřebného k využití strategií udržitelného hospodaření s energií je pro výběr typu strategické implementace nutné zvážit velikost strategického problému. Energetický problém je globální a je charakterizován řadou faktorů souvisejících především s nárůstem globálních potřeb energie, nerovnoměrným rozdělením energetických zdrojů a vysokým stupněm závislosti lidí na energii, kterou mají k dispozici. Problémy s energií vedou k menším či větším problémům v ekonomice, společnosti, vztazích mezi zeměmi a vztazích v globálním společenství. Očekává se, že tyto problémy budou v budoucnu narůstat a stávat se složitějšími. Je proto zcela správné předpokládat, že energetický problém je jedním z největších a nejsložitějších strategických problémů současnosti.

Při respektování časového rámce a odhadu rozsahu energetického problému lze uvést následující návrh na zavedení udržitelného hospodaření s energií, jak je znázorněno na obrázku 3.5.

Obrázek 3.5. Typy možných implementací strategie udržitelného hospodaření s energií

Pokud se podnik potýká s menšími problémy (malí spotřebitelé energie) a má k dispozici dostatek času, může implementace strategie zahrnovat evoluční nebo postupné (inkrementální) změny. Pokud jsou problémy, se kterými se podnik potýká, menší, ale doba, ve které je nutné problémy vyřešit, je krátká, což je často případ, kdy jsou přijaty nové právní předpisy, které ostře definují změny ve spotřebě energie, činnosti provádí management (manažerský zásah) přímo tam, kde problémy vznikly.

Je-li podnik velkým výrobcem nebo spotřebitelem energie, je nutné pečlivě zvolit způsob implementace strategie udržitelného hospodaření s energií. V závislosti na tom, kolik času má organizace na řešení problému, existují dvě možné strategie. Pokud má podnik k dispozici dlouhé časové období a vzniklé problémy jsou velké, je nutný sekvenční zásah, tj. zásah po etapách. Pokud však problémy nemohou čekat na vyřešení, použije se komplexní zásah a vedení podniku musí synchronizovat (přizpůsobit) změny ve všech částech podniku.

Změny v národním energetickém managementu do značné míry závisí na zdrojích, kterými země disponuje, a na způsobu, jakým se s energií nakládá. Strategie udržitelného rozvoje definuje energetické problémy obecně jako ty, jejichž řešení vyžaduje příliš dlouhou dobu, tj. delší než je životnost současné generace. Energetický problém bude v budoucnu součástí lidstva po neomezeně dlouhou dobu.

Zvolená strategie udržitelného hospodaření s energií je velmi složitý proces ovlivněný mnoha faktory. Na druhou stranu bez ohledu na jasné vymezení navrhovaných modelů hospodaření s energií často není možné zvolit a realizovat určitou strategii bez průběžných změn a úprav. Změny v oblasti energetiky jsou navíc četné a různorodé a jejich dopad na udržitelné hospodaření s energií je často spojen s řadou ekonomických a politických změn. Z těchto důvodů je obtížné jasně definovat, co to vlastně udržitelné hospodaření s energií je. Každou možnou definici lze redefinovat a měnit v závislosti na mnoha faktorech.

Energetický management lze definovat jako proces plánování, řízení, realizace a kontroly procesu výroby, přenosu a spotřeby energie. Energetický management je určitou syntézou energetiky a koncepce moderního managementu, tj. aplikace moderních hypotéz řízení v energetice. Kromě toho při formulování hlavních hypotéz z hlediska energetického managementu vychází moderní management z předpokladu, že je možné zachovat a udržet energetickou stabilitu pro současné i budoucí generace. Moderní energetický management lze proto považovat za jakousi syntézu tří exaktních věd: energetiky, udržitelného rozvoje a managementu, které jsou vzájemně propojeny a vzájemně se podmiňují, jak ukazuje obrázek 3.6.

Obr. 3.6. Moderní energetický management. Hlavní koncepty udržitelného hospodaření s energií

Udržitelné hospodaření s energií je nový koncept, myšlenka a přístup, který vyžaduje mnoho změn v tradičním způsobu chápání a výkladu hospodaření s energií na všech úrovních. Udržitelné hospodaření s energií v sobě integruje mnoho rysů prostředí, a proto jej nelze vykládat jako koncept přijatý a definovaný jednou provždy, ale je třeba jej neustále modifikovat a upravovat v souladu se změnami ve třech oblastech, které jej definují, a v souladu s konkrétní zemí či regionem, kde byl uplatněn. V zásadě je koncept udržitelného hospodaření s energií definován následujícími parametry:

Hospodaření, tj, přijaté teorie, dosavadní zkušenosti, státní předpisy, orientace podniku, požadavky všech zúčastněných stran, stupeň vzdělání, informovanosti a angažovanosti, jakož i obecná orientace na společensky odpovědné podnikání;

energetický průmysl, legislativa, stávající energetické zdroje, nové energetické zdroje, úroveň energetické účinnosti, úroveň rozvoje technologií, úroveň výroby a spotřeby, stabilita systému, propojení s jinými systémy a stupeň soběstačnosti; a

udržitelný rozvoj, tj, přijetí konceptu na úrovni státu, ratifikace mezinárodních dohod, parametry národní strategie udržitelného rozvoje a seznam priorit.

Udržitelné hospodaření s energií lze tedy definovat jako proces hospodaření s energií, který je založen na základních principech udržitelného rozvoje. Udržitelné hospodaření s energií je proto třeba považovat za koncept, který se výrazně liší od tradičního hospodaření, které do značné míry ignorovalo potřebu zachování, obnovy a úspory energetických zdrojů. Takto rozvinutý koncept udržitelného hospodaření s energií představuje významnou globální změnu, jejíž dopady jsou citelné po celém světě a vyžadují zásadní změny v chování a myšlení odpovědných institucí i jednotlivců. Koncepci udržitelného hospodaření s energií lze proto považovat za výzvu moderního lidstva, která otevírá možnosti pro návrhy a rozvoj četných řešení, jež budou mít dlouhodobé důsledky pro rozvoj lidské společnosti jako celku.

Jediným možným způsobem, jak přistupovat k problematice udržitelného hospodaření s energií, je respektování vědeckých poznatků a praktických zkušeností a také zohlednění specifických vlastností subjektu, který iniciuje, přijímá a realizuje hospodaření s energií udržitelným způsobem. Obecně lze říci, že udržitelné hospodaření s energií zahrnuje realizaci řady různých aktivit zaměřených na nastavení konkrétních cílů udržitelného rozvoje do praxe výroby, přenosu a spotřeby energie.

Z hlediska tradičně měřeného společenského a ekonomického rozvoje je nejdůležitější realizace těch opatření a aktivit, které přinášejí nejefektivnější výsledky v kratším čase, ale s ohledem na principy udržitelnosti se imperativ času stává méně významným. Aktivity, které přinášejí kvalitní výsledky, jsou přijatelné bez ohledu na čas potřebný ke zjištění a změření pozitivních efektů.

Vzhledem ke složitosti a globálnímu rozsahu moderního podnikání a s přihlédnutím k řadě problémů a neshod z hlediska globálních trendů a priorit rozvoje nelze udržitelný energetický management definovat prostřednictvím řady striktně stanovených aktivit, které je třeba provést. Moderní věda a současná praxe ukazují, že z hlediska realizace koncepce udržitelného energetického managementu se staly nezbytnými aktivity v oblasti strategického a operativního řízení, jakož i zvyšování kvality a společenské odpovědnosti podnikání.

Teoreticky představuje problém „rozdíl mezi současným a požadovaným stavem“. S ohledem na to je nutné provést příslušné změny a podniknout příslušné aktivity, které by vedly podnik nebo komunitu k energeticky udržitelnému provozu, a tedy k vyřešení problémů tohoto druhu. Etapy odpovědnějšího provozu jsou následující:

Identifikace problémů (jako diagnostická činnost) je specifickou etapou pro každou společnost, protože každá společnost se vyznačuje řadou odlišností a zvláštností ve vztahu k jiným společnostem. Pokud si vedení podniku stanoví jako žádoucí stav zavedení energeticky udržitelného podnikání na určité úrovni (nebo zcela), mělo by to být v souladu se schopností odhadnout vlastní silné stránky a definovat vlastní slabé stránky. Právě tato fáze stanovení cílů ve firmě do značné míry určuje všechny další činnosti.

Identifikace možností rozvoje zahrnuje predikci činností, které lze realizovat k dosažení cílů, jež se týkají energeticky úsporného podnikání. Při předvídání způsobů, jakými je možné dosáhnout stanovených cílů, by měly být jednotlivé možnosti pečlivě rozpracovány a reálně odhadnuty. V této fázi mohou být užitečné (nikoli však rozhodující) zkušenosti jiných podniků v podobné situaci.

Výběr nejvhodnější varianty vede k dosažení cíle – energeticky odpovědného podnikání. Tato fáze zahrnuje přijetí vhodných rozhodnutí (z několika nabízených možností), která určují budoucí postup.

Realizace zvoleného způsobu dosažení cíle zahrnuje řadu činností a vyžaduje zapojení určitých lidských zdrojů, finančních prostředků a času.

Kontrola a náprava zjištěných nedostatků je nezbytnou činností, která musí být prováděna průběžně, aby se odstranily nesrovnalosti a nedostatky, které se objevují bez ohledu na to, jak podrobně byly činnosti naplánovány.

Dosažení cíle, kterým podnik dosáhne vyšší úrovně energetické odpovědnosti, o čemž by měly být informovány všechny zainteresované strany, především spotřebitelé, vlastníci a společnost.

Identifikace (nových) problémů, čímž se činnosti vracejí na začátek, a podnik usiluje o to, aby činnosti na zlepšení ekologicky vhodného podnikání byly průběžné.

V každém podniku musí příslušný útvar sledovat situaci v životním prostředí, která souvisí především s novými požadavky na energeticky odpovědné podnikání (většinou přicházejícími od spotřebitelů a zákonodárců), a zahájit již zmíněné činnosti. Ve všech fázích vedoucích k dosažení environmentálně odpovědného podnikání by měl být zapojen celý manažerský tým a v případě potřeby mohou být zapojeni odborníci.

Udržitelný rozvoj sám o sobě je určitou strategií rozvoje lidstva, která není omezena časem. Podléhá změnám a úpravám. Účinky takového rozvoje lze v určitém okamžiku přesně změřit, ale na rozdíl od tradičního řízení neexistuje striktní orientace na dosažení cílů. Udržitelný rozvoj totiž není vymezen v čase a prostoru a zahrnuje neustálé zlepšování, takže není možné dosáhnout určitého cíle a poté zastavit realizaci procesu řízení udržitelného rozvoje. Udržitelný rozvoj není cílem sám o sobě. Je to proces, jehož cíle jsou neustále nově definovány a korigovány.

Definování procesu udržitelného rozvoje tak ukládá nutnost uplatnit určité tradiční činnosti strategického řízení, které umožňují realizaci a kontrolu procesu v neomezeném časovém období. Udržitelný energetický management není pouhou aplikací tradičního strategického managementu, ale znamená jeho modifikaci, což vedlo k vytvoření jedinečného modelu udržitelného managementu, který se od tradičního liší. Zároveň významně zpochybňuje nutnost jeho implementace v případě udržitelného řízení v oblasti energetiky.

Pro návrh strategie udržitelného rozvoje energetiky je nutné stanovit konkrétní priority rozvoje. Bylo navrženo pět základních prioritních programů, které jsou obsahově různorodé, ale vzájemně se doplňují z hlediska koordinace fungování a rozvoje celého energetického systému, tj. odvětví výroby energie a odvětví spotřeby energie a postupného, ale důsledného dosahování cílů prosazovaných při realizaci navržené strategie. Priority jsou následující:

První prioritou je kontinuita technologické modernizace stávajících energetických zařízení/systémů/zdrojů, a to v sektorech ropa, zemní plyn, uhlí z povrchové a hlubinné těžby, sektor elektroenergetiky, s výrobními závody a zařízeními: tepelné, vodní a teplárenské elektrárny a přenosová soustava nebo distribuční soustavy, a sektor tepelné energetiky – městské teplárny a průmyslové elektrárny.

Druhá priorita racionální využívání kvalitní energie a zvyšování energetické účinnosti při výrobě, distribuci a využívání energie konečnými uživateli energetických služeb.

Třetí specifická priorita využívání NRSE (nových obnovitelných zdrojů energie) a nových energeticky účinných a ekologických energetických technologií a zařízení/zařízení pro využívání energie.

Čtvrtá-specifická priorita mimořádné/naléhavé investice do nových energetických zdrojů s novými plynovými technologiemi (paroplynové tepelné elektrárny).

Pátá dlouhodobá rozvojová a regionální strategická priorita budování nových zařízení energetické infrastruktury a zdrojů elektrické energie a tepla v rámci energetiky a investičně náročné energetické infrastruktury.

V souladu s uvedenými prioritami, jejichž realizace umožňuje dosažení udržitelných energetických systémů ve světě, je nutné přistoupit k realizaci místních a národních programů, které budou definovány v souladu s novým přístupem ke strategickému řízení energetiky. Tradiční přístup ke strategickému řízení však není pro účely udržitelného řízení plně přijatelný.

Skutečnými výsledky plánovacího procesu by měly být konkrétní kroky (realizace strategie). Plánovací rozhodnutí jsou pouze mezistupněm plánovacího procesu. Prostřednictvím realizace strategie podnik převádí myšlenky do konkrétních výkonů. V procesu tvorby strategie jsou zapotřebí podnikavost a vizionářské vlastnosti vedoucích pracovníků, zatímco v procesu implementace jsou k dosažení stanovených cílů zapotřebí schopnosti lidských zdrojů. Moderní podnikání se vyznačuje neustálými změnami. Rozsah problému vyvolaného změnou a doba potřebná k jeho vyřešení určují složitost a rychlost implementace strategie. V závislosti na velikosti podniku a stylu řízení existuje několik přístupů k implementaci strategie. Každý z přístupů má své výhody a nevýhody a úkolem strategického řízení je v závislosti na rozsahu změn vyvolaných realizací zvolené strategie a dalších podmínkách rozhodnout, jakým způsobem bude strategie realizována.

Realizace strategické orientace není jednorázový proces, ale proces, který zahrnuje zajištění a alokaci zdrojů, vytvoření organizačních, procesních, motivačních a dalších podmínek a vypracování řady jednotlivých plánů pro podniknutí a koordinaci činností k dosažení těchto cílů. Implementace strategie zahrnuje komplexní proces vytváření podmínek a integrace činností k dosažení výsledků. Pro správné řízení činností je nutné určit odpovědnost a pravomoc k určení úkolů a rozpočtu a přidělit je nositelům prostřednictvím systému koordinace a celkového řízení procesu implementace. V tomto případě je kladen důraz na globální otázky ovlivňující realizaci strategie.

Udržitelné hospodaření s energií je mimořádně složitý proces, a to jak při plánování, tak při realizaci. Samotná realizace udržitelného energetického managementu v praxi má následující hlavní charakteristiky, které jej definují a odlišují od tradičního managementu:

Realizace je mimořádně náročná. Přechod od tradičního k udržitelnému hospodaření s energií vyžaduje přijetí a realizaci řady zásadních změn, a to jak v myšlení, tak ve způsobu realizace a měření finančních efektů. Pokud budou všechny plánované činnosti prováděny v souladu s vědeckými a praktickými doporučeními, stále existuje vysoká míra pravděpodobnosti, že samotná realizace nebude zcela efektivní a nedosáhne určitých cílů. Z manažerské praxe vyplývá, že realizaci, která dosáhne alespoň dvou třetin stanovených cílů, lze považovat za velmi úspěšnou. Pokud jde o tak komplexní změny, jako je přechod na udržitelné hospodaření s energií, je míra úspěšnosti obvykle ještě nižší.

Realizace je dlouhodobý proces. Každá velká strategická změna v jakékoli oblasti lidské činnosti vyžaduje dostatek času a její účinky jsou nejčastěji viditelné po více než deseti letech. Přechod k udržitelnému hospodaření s energií není v tomto ohledu výjimkou. Dokonce lze říci, že podle časového kritéria je taková změna strategie ještě náročnější. Plánované aktivity obvykle trvají nejméně deset let a samotná realizace, po níž lze měřit účinky, trvá minimálně stejnou dobu. Udržitelné hospodaření s energií je tedy proces, který vyžaduje mimořádně pečlivé řízení, nasazení, přesnost, kontinuitu a jasné odhodlání všech účastníků.

Realizace je multidisciplinární. Problém zajištění dostatku energie pro potřeby moderního lidstva je jedním z největších problémů současnosti. Do značné míry bude určovat směr a intenzitu rozvoje planety v budoucnosti. Samotné přijetí konceptu udržitelného rozvoje vyžaduje mnoho času a je spojeno s řadou obtíží a přechod k udržitelnému hospodaření s energií je jen jedním z cílů udržitelného rozvoje, který je spojen i s řadou politických, ekonomických a dalších charakteristik. Je nutné zapojit řadu zainteresovaných stran jak na místní, tak na národní úrovni. Problém odpovídajícího zásobování energií, které nebude příliš drahé, nebude způsobovat přílišné znečištění a bude dostatečné co do množství i kvality, je jedním z nejsložitějších problémů moderního rozvoje, protože energie přímo ovlivňuje možnost realizace většiny lidských činností. Na řešení tohoto problému se proto musí podílet všechny zainteresované strany: průmysl, služby, zemědělství, legislativa, výkonné orgány a všichni účastníci procesu řešení ekonomických, environmentálních, energetických, rozvojových, sociálních a dalších otázek.

Realizace vyžaduje silnou podporu informačních technologií. Tradiční způsob řízení práce v energetice zahrnuje povinnou aplikaci moderních IT nástrojů a softwarovou podporu, ale přechod k udržitelnému řízení energetiky je ještě náročnější proces. Zahrnuje specifické modelování vztahů mezi výrobou a spotřebou energie z různých zdrojů a monitorování znečištění. Moderní trend ukládá nutnost racionálního využívání energie a úspory energie na všech úrovních. Jediným podpůrným nástrojem jsou informační technologie.

Realizace vyžaduje specifické zapojení lidských zdrojů. Dosavadní procesy energetického managementu nebyly z hlediska zapojení lidských zdrojů nijak zvlášť náročné. Zapojení odborníků v energetice je technicky nezbytné, a proto dostačující. Udržitelný rozvoj v podstatě integruje především environmentální, ekonomické a energetické znalosti a vyžaduje zapojení odborníků z těchto oblastí. Kromě toho je nutné zapojit lidi, kteří jsou plně vyškoleni pro sledování problematiky udržitelného rozvoje, a tedy i modelování rozvoje energetického sektoru.

Realizace podléhá mnoha vlivům. Vývoj lidstva a činnosti lidí vždy zahrnovaly spotřebu určitého množství energie. Pokrok nebyl nikdy možný bez dostatečného množství dostupné energie. Na druhé straně vedl pokrok lidstva k velkému množství ekonomických, ekologických, kulturních a mnoha dalších problémů. Energetická krize a vysoká závislost člověka na dostupné energii problémy v této oblasti ještě zvýrazňují a staví je do popředí. Budoucí vývoj by měl být schopen zajistit dostatek energie, aniž by způsoboval nadměrné znečištění. Jakákoli změna v oblasti energetiky se dotýká všech aktérů společenského a hospodářského života, a proto jsou jejich nároky a úsilí předmětem zvláštní pozornosti. Moderní procesy tvorby rozvojové politiky zahrnují konzultace se všemi zúčastněnými stranami, což dále zhoršuje již tak obtížný přechod k udržitelnému hospodaření s energií.

Realizace zaznamenává zpočátku negativní finanční efekt. Potřeba přechodu k udržitelnému hospodaření s energií vznikla především v důsledku zvýšeného povědomí o znečišťování životního prostředí výrobou a spotřebou energie. Nutná adaptace zahrnuje přechod na nové zdroje energie, které jsou většinou ve fázi zkoumání, nebo je jejich využití nedostatečné, takže nelze učinit jednoznačný závěr. Přechod na nový způsob hospodaření s energií je nutný a dochází k němu v okamžiku, kdy k tomu nejsou potřebné předpoklady. Některá technická řešení nejsou dostatečně účinná, využití je nejisté, distribuce je obtížná, legislativa je často nedostatečná a nejsou předem plánovány finanční investice, které jsou extrémně vysoké. Udržitelné hospodaření s energií vzniklo jako důsledek uvědomění si lidstva, že energie je omezený zdroj; změna již začala, i když neexistují jasná řešení různých problémů, které se v procesu přechodu vyskytují. V mnoha případech legislativa ukládá přechod na výrobu určitého množství energie z obnovitelných zdrojů, aniž by poskytovala způsoby, jak to realizovat.

Přechod na udržitelné hospodaření s energií tedy ukládá nutnost značných finančních investic, přičemž neexistuje jasná předpověď, za jak dlouho se tyto investice vrátí, ačkoli je zcela jasné, že všechny investice tohoto typu jsou dlouhodobé. Proto přechod na udržitelné hospodaření s energií v prvních letech obvykle zaznamenává více či méně negativní finanční dopady, protože vyžaduje značné investice a výroba energie z těchto zdrojů je malá, a proto generuje nízké příjmy.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.