Pokus o zodpovězení všech vašich otázek o ději a vesmíru Koček

Tři kočky velikosti kočky z Koček. Fotka: Kočky z Kočičího světa (Kočky z Kocourkova) Druhá věc je, že to vlastně nejsou kočky. Třetí je pravděpodobně to, že jde o jakési rituální obětování a znovuzrození. Čtvrtá věc je, že ve filmu vlastně stejně není žádný velký děj. Omlouvám se, už to začíná být zmatené, ale tak to prostě s Kočkami chodí. Je to totální nesmysl. Vzdoruje to vysvětlení. Přesto je mou prací webového novináře snažit se vysvětlit složité kulturní pojmy. Takže v zájmu toho, abyste na letošní zimní filmově-hudební podívanou šli co nejlépe připraveni, se pokusím odpovědět na všechny otázky, které vás ohledně vyšinutého vesmíru Koček napadnou.

Takže jsou to kočky?
Ano i ne. Muzikál Cats, který vytvořil Andrew Lloyd Webber s režisérem Trevorem Nunnem a choreografkou Gillian Lynneovou, vychází z básní z knihy T. S. Eliota Old Possum’s Book of Practical Cats, kterou původně napsal pro pobavení svých kmotřenců. Básně jsou hloupoučké, nesmírně britské a příliš nepřipomínají díla obvykle spojovaná s T. S. Eliotem, literárním velikánem (který byl také antisemita, jen poznamenejme) stojícím za Pustinou nebo Milostnou písní Dž. Alfreda Prufrocka, o nichž jste si možná povídali ve škole.

V jedné z těchto básní, „Písni o želé“, Eliot popisuje třídu „želé koček“, které mají zvláštní vlastnosti a které jsou hlavními postavami v Kočkách. „Jsou černé a bílé“, „jsou poměrně malé“, „vyvíjejí se pomalu“, „jsou roly-poly“, rády tančí „při světle Jellicle Moon“. V podstatě jsou tedy všechny obzvlášť lidským kmenem koček, které mají specifické osobnosti a také trochu magické ovzduší. A co je nejdůležitější, všechny se scházejí na „Jellicle Ball“, což je ústřední událost v Kočkách.

Co sakra znamená „Jellicle“?
Podle vdovy po T. S. Eliotovi Valerie Eliotové (alespoň tak, jak je popsáno ve vzpomínkách Lloyda Webbera) slovo pochází z T. S. soukromého vtipu o tom, jak britská vyšší třída slintala slova „milé malé kočky“ dohromady, aby nějak zněla jako „Jellicle“. Eliot také psal o „Pollicle Dogs“, což vychází ze slovního spojení „ubozí malí psi“. Existuje báseň „The Aweful Battle of the Pekes and the Pollicles“, která se přenáší do Koček, kde se všechny kočky převlékají za psy a dělají si z nich legraci. To je upřímně řečeno protipsí, ale co jste v Kočkách čekali?“

Takže kočky mají velikost koček?“
Ano, kočky v Kočkách mají a vždycky měly velikost skutečných koček. Celý muzikál se odehrává na jevišti vymodelovaném tak, aby vypadalo jako smetiště, s předimenzovanými odpadky, díky nimž vypadají lidští herci malí. Ve filmu se kočky zřejmě budou potulovat po různých kulisách ve falešném Londýně.

Okay, zpět k Jellicle Cats. Čím jsou výjimečné?
Jak Eliot rozebírá v „Pojmenování koček“ (které se stalo nejděsivější písní ve filmu Kočky), všechny želvovinové kočky mají tři různá jména: jedno, které používá lidská rodina, jedno, které je pro každou z nich specifické a „nikdy nepatří více než jedné kočce“ (vzpomeňte si na Munkustrapa, Quaxo nebo Coricopata), a pak třetí supertajné jméno, které „žádný lidský výzkum nemůže odhalit“, ale „KOCOUR SÁM VÍ“. Ke svým jménům mají všechny Jelení kočky v Kočkách specifické vlastnosti a postavení v rámci kmene.

Kdo jsou klíčové kočky v Kočkách?
Jsou to … tolik koček, ale pokud se díváte na film, v podstatě vás musí zajímat jen Stará Deuteronomie, kočka, která tomu velí (Judi Dench); Grizabella, kočka s uvadajícím půvabem (Jennifer Hudson); Munkustrap, který funguje jako vypravěč (Robbie Fairchild); Rum Tum Tugger, sexy kocour (Jason Derulo); Macavity, nebezpečný tajemný kocour (Idris Elba); Bombalurina, koketní kočka, která zpívá o Macavitym (Taylor Swift); Bustopher Jones, bohatý kocour (James Corden); Jennyanydots, líná kočka (Rebel Wilson); Mr. Mistoffelees, roztomilý kouzelný kocour (Laurie Davison); a Gus, divadelní kocour (Ian McKellen). Gus zejména kdysi fantazíroval o jedné postavě, kterou hrál jako mladý herec v celé scénce nazvané „Growltiger’s Last Stand“, ale tu v nedávném obnovení Koček zrušili, což je dobře, protože byla rasistická. Dangers of working off of T. S. Eliot.

Většina postav v Kočkách se objevuje i v Old Possum’s, ale Lloyd Webber a jeho spolupracovníci pro nápady sáhli i do Eliotových nepublikovaných básní. Odtud získali nápad na Grizabellu (alias tu, která zpívá „Memory“) a také na Jellicle Ball, událost, kterou Eliot v jednom dopise popsal jako dobu, kdy se Jellicle Cats a Pollicle Dogs vydávají v balónu na „Heavisideovu vrstvu“. V Kočkách se naopak Jellicle Ball stává každoroční událostí, kdy se všechny kočky sejdou a rozhodnou se poslat nahoru do Heavisidovy vrstvy jen jednu kočku, což celé věci dodává na dramatičnosti.

Co je to Heavisidova vrstva? Skvělá otázka. Fotografie: Donalda Coopera/

Počkejte, jako rituální oběť?
Dobře. V seriálu z toho vyplývá, že všechny kočky se účastní konkurzu na Starou Deuteronomii – nejstarší a nejmoudřejší kočku, kterou obvykle hraje muž, ale ve filmu ji ztvárnila Judi Denchová -, aby byla vybrána a poslána do Heavisidu a znovuzrozena do nového života. Technicky vzato jde spíš o mystické znovuzrození než o obětování, ale Grizabellu (pozor, spoiler, vyhraje, protože zpívá „Memory“) vidíme jen na konci seriálu vyjet na velké pneumatice, takže kdo ví, jestli někdy sjede dolů.

Takže je to celé křesťanská metafora smrti a zmrtvýchvstání?
Jistě.

Tak akorát na vánoční premiéru?
Možná proto dali na první plakát „uvěříte“. Dělám si legraci, to nikdy nebude dávat smysl.

Co je to Heavisideova vrstva?
Jen náhodná část atmosféry, která, předpokládám, Eliotovi připadala cool! Podle Wikipedie je Kennellyho-Heavisideova vrstva „vrstva ionizovaného plynu vyskytující se ve výšce zhruba 90 až 150 km (56 až 93 mil) nad zemí – jedna z několika vrstev v zemské ionosféře“. Je pojmenovaná po vědci Oliveru Heavisidovi, takže navzdory tomu, jak to zní, nemá nic společného s váhou, a je to vrstva, ne doupě, i když to druhé vypadá spíš jako něco, co by se týkalo koček.

Takže všechny ty texty jsou jen básně T. S. Eliota?
Pravda, i když spousta z nich je přetvořená, aby to celé fungovalo. Vezměme si například velkého kočičího ušního červa „Memory“. Při práci na muzikálu si Lloyd Webber a Nunn uvědomili, že potřebují velkou píseň, která by představení prodala a pustila do éteru. Lloyd Webber vytáhl melodii, kterou původně napsal pro muzikál, který měl být o konkurenčních verzích Pucciniho a Leoncavallovy Bohémy (proto „Memory“ zní v podstatě jako napodobenina Pucciniho árie), a Nunn navrhl použít pro text Eliotovu „Rapsodii o větrné noci“, kterou pro představení upravil. Webberův častý spolupracovník Tim Rice se také pokusil o přepis textu „Memory“, ale jeho verze nakonec nebyla použita. Jde o to, že pokud „Memory“ zní drásavě nemístně, má to své důvody.

Grizabella na pneumatice, čekající na znovuzrození. Foto:

Změní film děj Koček?
Nevím! Nikdo ho ještě neviděl. Ale podle nejnovějšího traileru to vypadá, že dojde ke dvěma zásadním změnám: Za prvé, kočky teď mají dialogy, což se v muzikálu nikdy nestalo a upřímně řečeno to ničí celý trancelike zážitek ze sledování Koček.

Druhé, bílá kočka Victoria, mladá kočka, která v muzikálu dostala celý baletní tanec, ale ne vlastní píseň, je postavena do hlavní role filmu. Hraje ji Francesca Heyward a ve filmu také zazpívá novou píseň Taylor Swift. Odhaduji, že Universal chtěl mít diváckou zástupnou postavu, a tak budeme Victorii sledovat na její první cestě na Jelení ples, kde se postupně setká se všemi Jeleními kočkami, narazí na potíže s Macavitym a pak bude svědkem velké cesty Grizabelly na Heavisideovu vrstvu. Ale v tomto filmu se může stát opravdu cokoli. Jsou to Kočky.

Počkej, než odejdeš, proč mají lidé rádi Kočky?“
Na to ti neodpovím. Jsem člověk od psů.

Další z tohoto seriálu

  • Všech 179 písniček Taylor Swift, seřazeno
  • Sledujte dnes večer Kočky s námi na Instagramu… Prosím
  • Kočky propadly a pak to začalo být zajímavé

Zobrazit vše.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.