Medicínská turistika

Sociální a etické otázky v lékařské turistice

Poznejte lékařskou turistiku a klinické studie léčby kmenovými buňkami a rizika s ní spojená

Zkoumání rizik lékařské turistiky a klinických studií léčby kmenovými buňkami.

© University of Melbourne, Victoria, Australia (A Britannica Publishing Partner)Zobrazit všechna videa k tomuto článku

Nedůslednost v kvalitě péče je hlavním zdrojem kritiky odvětví lékařské turistiky. Jedním ze základních mechanismů zavedených pro standardizaci mezinárodní zdravotní péče je akreditace. Akreditace se snaží zajistit, aby zařízení zdravotnického cestovního ruchu splňovala základní bezpečnostní standardy, byla vybavena vyškoleným personálem a měla odpovídající zdravotnické vybavení k provádění nabízených zákroků. Mezi hlavní akreditační organizace pro mezinárodní nemocnice patří Joint Commission International (JCI), pobočka Joint Commission Resources se sídlem v USA, Accreditation Canada International a Australian Council on Healthcare Standards International. Tyto organizace vybírají poplatky od klientů, kteří si chtějí nechat zařízení prověřit z hlediska akreditace, a každá organizace vede seznam akreditovaných nemocnic, aby pomohla osobám, které chtějí cestovat do zahraničí za zdravotní péčí, vybrat zařízení, které bude vyhovovat jejich potřebám.

Další problém v oblasti lékařské turistiky se týká nelegálního obchodování s orgány. Země s nemajetným nebo zranitelným obyvatelstvem mají často větší dostupnost orgánů pro lékařské účely, protože příslušníci těchto skupin obyvatelstva jsou často v pokušení riskovat své zdraví a vzdát se orgánu s příslibem finanční náhrady. V kombinaci s nedostatkem odpovídajících zdrojů pro péči o dárce jsou praktiky spojené se získáváním orgánů považovány za aspekt lékařské turistiky, který potřebuje větší regulaci a dohled. Stejně tak využívání lékařských postupů, jejichž účinnost není prokázána nebo u nichž není známa bezpečnost, je předmětem diskusí o standardizaci a regulaci.

Ve všech zemích by navíc lékařská turistika mohla polarizovat národní politiku zdravotní péče a vytvářet nebo prohlubovat rozdíly ve zdravotnických službách, které jsou k dispozici občanům ve srovnání s cizinci. Protože ti do zemí přinášejí peníze, a tím podporují národní ekonomiky, mají často větší přístup k lékařům a zdravotnickým prostředkům než skuteční občané země.

Kara Rogersová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.