Medvědí trh ve Spojených státech v letech 2007-2009
Během medvědího trhu se rozpoutala bouřlivá debata o tom, kdo za propad trhu může. Politické strany byly v tomto období silně rozděleny. Většinou existovaly tři tábory: jedni, kteří jednoduše obviňovali ekonomiku, druzí, kteří chtěli vinu svalit na odcházející Bushovu administrativu, a třetí, kteří chtěli vinu svalit na nově nastupující Obamovu administrativu.
Obviňování ekonomikyEdit
V únoru 2007 předpověděl Paul Lamont blížící se recesi a medvědí trh kvůli rostoucí dluhové bublině, bublině na trhu s bydlením a nedostatečnému prodeji automobilů.
Vysoké ceny ropy ovlivnily globální hospodářský růst a podle deníku The Washington Post způsobily dvanáctý medvědí trh Dow od roku 1962 a první od roku 2002.
Tom Petruno z LA Times upozorňuje, že „letošní propad amerického akciového trhu se neděje izolovaně. Hlavní evropské akciové trhy se od 1. ledna rovněž propadly o více než 20 %. V Japonsku se index Nikkei tento týden dostal na 26,5leté minimum.“
Dick Meyer z NPR se domnívá, že „myšlenka obviňovat jednu osobu z pádu ekonomiky s hrubým domácím produktem kolem 14 bilionů dolarů, kterou pohání 300 milionů lidí a která se zabývá složitým globálním obchodem, je šílená – ať už je to Bush, Obama, Alan Greenspan, Bernard Madoff, Usáma bin Ládin nebo redaktoři názorů ve Wall Street Journal.“
Michael J. Panzner, autor a pětadvacetiletý veterán Wall-Street, říká, že „skutečné důvody výprodeje …. patří splasknutí největší bubliny na trhu s bydlením v dějinách, které vyvolalo šokovou vlnu destrukce bohatství, jež způsobila rozsáhlou spoušť v celé ekonomice, a také rozpad mnohamiliardového finančního domečku z karet postaveného na chamtivosti, neznalosti a podvodech.“
Obviňování George W. Panznera z výprodejů, které se odehrály v době, kdy byl prezidentem USA George W. Churchill, je v rozporu se skutečností. Bushovu administrativuEdit
Bývalý ministr práce Spojených států Robert Reich uvedl, že pokles cen akcií od Obamovy inaugurace byl způsoben politikou bývalého prezidenta George W. Bushe a že bubliny na trhu s bydlením a finančním trhu, stejně jako pokles akciového trhu, začaly za Bushova prezidentství.
Justin Fox z časopisu Time poukázal na osm hlavních ekonomických chyb, kterých se dopustil George W. Bush: 1) návrat k deficitním výdajům, 2) Irák, 3) snížení daní pro bohaté, 4) zákon Sarbanes-Oxley, 5) podpora spotřebitelských výdajů, 6) neexistence energetické politiky, 7) Stav popírání a 8) Zmatený první záchranný balíček ministra financí Henryho Paulsona.
V roce 2005 kongresman Ron Paul (R-Texas) uvedl, že článek 404 Sarbanes-Oxleyho zákona (2002), který vyžaduje, aby generální ředitelé potvrdili správnost finančních výkazů, způsobil odliv kapitálu z amerického akciového trhu. Později v roce 2008 Paul uvedl, že vládní záchrana špatně řízených společností odměňuje špatné chování a trestá dobré chování a že brání tomu, aby byly zdroje alokovány z neefektivního využití na produktivnější využití, a že to snižuje celkové množství bohatství v celé ekonomice.
V březnu 2009 ředitel rozpočtu Bílého domu Peter Orszag řekl: „Ztráta pracovních míst začala v lednu 2008. Akciový trh začal klesat v říjnu 2007….. Víte, tohle se táhlo osm let a opět bude nějakou dobu trvat, než se z toho dostaneme.“
Obviňování administrativy Baracka ObamyRedakce
Před volbami 13. září 2008 vyšel v deníku Wall Street Journal úvodník, který napsali Phil Gramm, bývalý republikánský senátor a ekonomický poradce Johna McCaina pro volební kampaň, a Mike Solon, bývalý politický ředitel za vlády George W. McCaina. Bushe, naznačoval, že pohled na jednotlivé státy senátorů dokazuje, že tradiční republikánské strategie prosazované McCainem by byly pro ekonomiku lepší než tradiční demokratické strategie prosazované Obamou, a tvrdil, že „pan Obama by stimuloval ekonomiku zvýšením federálních výdajů. Pan McCain by stimuloval ekonomiku snížením sazby daně z příjmu právnických osob.“ Gramm zavedl Gramm-Leach-Blileyho zákon, na který redaktoři stejného listu The Wall Street Journal upozornili v článku z 10. března 2009, že byl obviňován z deregulace velkých korporací a „umožnil vznik obřích finančních supermarketů, které mohly vlastnit investiční banky, komerční banky a pojišťovny, což bylo zakázáno od Velké hospodářské krize. Jeho přijetí podle kritiků uvolnilo cestu společnostem, které byly příliš velké a provázané, než aby mohly zkrachovat“. V tomto měsíci, v září 2008, dojde k rekordním propadům indexu Dow, včetně propadu o 778 bodů na 10 365,45 bodu, který byl nejhorší od Černého pondělí burzovního krachu v roce 1987 a po němž následovala ztráta tisíců bodů během následujících dvou měsíců, kdy se 17. listopadu zastavil na 8 046 bodech, a včetně 9% propadu S&P 1. prosince 2008.
Na začátku března 2009 klesl index Dow Jones Industrial Average od inaugurace prezidenta Baracka Obamy (o necelé dva měsíce dříve) o 20 %, což byl nejrychlejší pokles za vlády nově zvoleného prezidenta za posledních nejméně 90 let. Redakční články v deníku Wall Street Journal z pera redakce a Michaela Boskina, jednoho z členů Rady ekonomických poradců George Bushe mladšího, z toho vinily Obamovu hospodářskou politiku.