Muslimky, které si zahalují obličej, nacházejí větší pochopení mezi maskami proti koronavirům – 'Nikdo se na mě nedívá sprostě'
Američané si tento týden začali nasazovat obličejové masky poté, co federální a místní úřady změnily své stanovisko k tomu, zda zahalování obličeje chrání před koronaviry.
Pro mnohé z nich je to nový terén, protože zjišťují, že nejsou schopni rozpoznat sousedy a nejsou si jisti, jak se společensky angažovat bez použití mimiky.
Ne však pro muslimky, které nosí nikáb neboli islámský závoj na obličeji. Najednou tyto ženy – které jsou na Západě často přijímány s otevřeným nepřátelstvím kvůli zahalování obličeje – vypadají mnohem více jako všichni ostatní.
Zakrývají se kvůli svému náboženskému oděvu
Pro svou připravovanou knihu o muslimkách, které nosí nikáb ve Spojených státech a Velké Británii, jsem vyzpovídala 38 britských a amerických nositelek nikábu. Téměř všechny byly britskými a americkými občankami, ale pocházely z celého světa a ze všech společenských vrstev. Byly to konvertitky z křesťanství, judaismu, bývalé ateistky, bělošky, Afroameričanky, Afričanky, Arabky a Jihoasiatky.
Nikáb – oděv, který islám nevyžaduje, ale v některých výkladech je považován za doporučený – se obvykle nosí spolu s volným, kabátu podobným oděvem zvaným abája a hidžábem neboli šátkem. Některé ženy jej kombinují s dlouhou sukní a tunikou, aby zakryly tvar těla.
Všechny ženy, s nimiž byly vedeny rozhovory pro tuto knihu, pociťují duchovní přínos nošení nikábu, díky němuž se cítí blíže Bohu a prohlubuje se jejich praktikování islámu. Jeho nošení na veřejnosti je však často vystavovalo islamofobnímu, rasistickému a sexistickému pouličnímu obtěžování.
Výzkumy potvrzují, že muslimky, které nosí islámský oděv v nemuslimských většinových zemích, jsou často vystaveny urážkám. V americké studii z roku 2017, které se zúčastnilo 40 muslimských žen, 85 % z nich uvedlo, že se setkalo se slovním násilím a 25 % s fyzickým násilím.
Nejnebezpečnější je nošení nikábu, nejnápadnější formy islámského oděvu. Osmdesát procent britských nositelek nikábu, které byly dotazovány pro zprávu lidskoprávní skupiny Open Society Foundations z roku 2014, zažilo slovní nebo fyzické násilí.
Pachatelé mají tendenci vnímat ženy nosící nikáb jako utlačované, zaostalé, cizí, sociálně oddělené nebo jako hrozbu. Útočníci své jednání často omlouvají obavami o bezpečnost a imigraci.
„Všichni to najednou chápou!“
Nyní, v nečekaném obratu událostí, lidé na celém Západě běhají v maskách na obličeji a nakupují potraviny s šátky uvázanými přes ústa. Díky tomu je veřejný život v nikábu mnohem příjemnější, říkají muslimky.
„Je tu výrazný rozdíl v tom, jak mě vnímají. Nikdo se na mě kvůli rukavicím a zakrytému obličeji nedívá sprostě,“ řekla žena, které budu říkat Afrah, z Velké Británie v chatu na Facebooku Messenger. „Všichni to najednou chápou!“
Z důvodu ochrany totožnosti žen ve svém výzkumu používám pseudonymy, protože mluvit o používání nikábu je citlivé téma.
„Dnes jsem měla na sobě ručně vyrobený nikáb a bylo to úžasné,“ napsala mi Jameelah z Francie, kde je nikáb na většině veřejných prostranství zákonem zakázán. „Vzhledem k situaci jsem se nesetkala se zlomyslnými pohledy“.
Módní návrháři se dokonce snaží, aby zahalování obličeje vypadalo stylově – což je snaha, kvůli které muslimky dlouho vnímané jako bezpečnostní hrozba na sociálních sítích obracejí oči v sloup.
Rumana, muslimka z Chorvatska, mi řekla, že rostoucí akceptace zahalování obličeje jí pomohla překonat nechuť nikáb používat.
„Obvykle jsem úzkostlivý člověk, který nerad přitahuje pozornost, takže to byl vždy největší problém. Teď, když je zahalování obličeje vidět všude,“ říká, „jsem konečně našla odvahu ho nosit.“ „Je to pro mě velmi důležité,“ dodává.
O nikáb se zajímají i někteří nemuslimové jako o prostředek ochrany před koronavirem.
Afrah z Velké Británie mi řekla, že její nemuslimská teta chce nyní používat nikáb, protože jí běžné obličejové masky připadají nepohodlné. A Sajida, americká muslimka, mluvila o své kamarádce konvertitce, jejíž otec – zarytý kritik islámu a vyznavač protimuslimských konspiračních teorií – nyní svou dceru nabádá k nošení nikábu, aby zabránil šíření koronaviru.
Samotný nikáb není dostatečnou ochranou proti virům podobným chřipce, protože není vzduchotěsný. Mešity varují ženy, které nosí nikáb, aby pod ním navíc nosily masku, která zajistí účinnější ochranu. Nicméně nikáb, stejně jako každá látková pokrývka obličeje, pravděpodobně ochrání ostatní před kýcháním nositelky, pokud se nosí těsně kolem očí, uší a nosu.
Odbornice na zahalování obličeje
Ženy nosící nikáb, které se vyjádřily pro tento článek, uznávají, že lepší vnímání zahalování obličeje přichází v době krize, kdy jsou pozastaveny běžné společenské normy a interakce.
„Zajímalo by mě, jestli tato empatie bude pokračovat, nebo zmizí, jakmile pandemie skončí,“ uvedla Afrah prostřednictvím Facebook Messengeru. „Zajímalo by mě, jestli si lidé zachovají tuto reflexi, tuto potřebu chránit se, bez ohledu na důvod.“
Stejná otázka platí i v muslimských komunitách.
„Doufám, že sestry, které byly dříve proti nikábu a pak ho v nouzi a strachu přijaly, se nevrátí ke svému způsobu vyhýbání se nikábu,“ uvedla Sajida prostřednictvím e-mailu.
Prozatím jsou ženy nosící nikáb podle svých slov velmi žádané jako odbornice na zahalování obličeje.
Muslimské i nemuslimské kamarádky, které si nikáb oblékají poprvé, potřebují jejich pomoc s jeho bezpečným uvázáním a ptají se, zda je kulturně vhodné zakrývat jen nos a ústa – a ne celý obličej kromě očí.
Ženy, které nosí nikáb, mohou o komunikaci se zakrytým obličejem hovořit také z vlastní zkušenosti. Pro mnoho lidí, kteří nejsou zvyklí nosit masky, je obtížné vyjádřit emoce nebo zachytit společenské náznaky.
Ženy nosící nikáb však vědí, že zahalení obličeje nebrání efektivní komunikaci.
„Usmívejte se! Výraz tváře je snadno a rychle patrný díky očím,“ doporučuje Asma.
Výzkumy naznačují, že k odhalení lidských emocí je stejně zapotřebí dívat se na mnohem víc než na výraz tváře. Ženy nosící nikáb, s nimiž jsem dělala rozhovory pro svou knihu, „vynakládají mimořádné úsilí“, jak mi řekly, aby komunikovaly. Mávají, mluví a používají řeč těla, aby navázaly kontakt.
„Musím být navenek upovídanější a přátelštější,“ řekla Soraya ze Skotska. „Když stojím na autobusové zastávce, pozdravím. Je vidět, že se usmívám, protože se mi mračí oči.“