Mohli bychom žít na jiné planetě?“
Spotřebováváme více zdrojů, než nám Země může poskytnout? Pokud ano, jaké je řešení? Měli bychom se pokusit přestěhovat na jinou planetu? Dr. Stuart Armstrong (Oxfordská univerzita) je členem expertního týmu, který zpracovává globální rizika pro lidi žijící na Zemi (viz zpráva Global Catastrophic Risks 2017). Říká, že ačkoli je odpověď na tuto otázku obtížná, existují způsoby, jak můžeme na této planetě žít i nadále, pokud se přizpůsobíme.
Pití mořské vody
Možná vás překvapí, že to nejsou ty nejnutnější věci – jako je například nedostatek vody – které ohrožují lidský život na Zemi. Ve skutečnosti to vysvětluje doktor Armstrong: Armstrong: „V dohledné budoucnosti bychom mohli mít dostatek potravin, vody a energie pro celé lidstvo, a to za rozumnou cenu. Vezměme si vodu… většinu světových zásob vody tvoří mořská voda. Nejhorší, co bychom museli udělat, je získávat veškerou vodu z moře! Ale je jí dost. Museli bychom z ní odstranit sůl, aby byla pitná, ale to je proveditelné“.
„Nyní se podíváme na potraviny. Konečným způsobem výroby potravin by bylo pěstování rostlin ve sklenících bez půdy – tomu se říká hydroponické pěstování. Při pěstování potravin tímto způsobem bychom spotřebovali mnohem méně vody, což by vedlo k obrovskému snížení spotřeby vody,“ říká.
Síla slunce
Při úvahách o tom, jak dlouho můžeme na Zemi přežít, je dalším velkým problémem energie – teplo, světlo a palivo pro dopravu lidí a zboží. Co se stane, až naše zásoby fosilních paliv (ropy, plynu a uhlí) dojdou nebo bude příliš obtížné je vytěžit ze země? „Mohli bychom nahradit naše současné zdroje energie … použití solárních panelů při současných cenách by znamenalo vydat jen o málo více než v současnosti,“ navrhuje Dr. Armstrong. Solární panely by musely být všude a muselo by o ně být dobře postaráno, aby vždy fungovaly. Ale je to proveditelné.
„Svět má spoustu problémů, ale nedostatek základních zdrojů mezi ně nepatří,“ říká Dr. Armstrong.
Meteority a léky
Takže pokud nedostatek potravin, vody a energie není největším rizikem pro lidský život na Zemi, co jím je? Co třeba zásah meteoritem… jako ten, který údajně učinil Zemi neobyvatelnou pro dinosaury? Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) financuje několik průzkumných týmů, které pátrají po meteoritech. „Pokud by byl dopad předpovězen s dostatečným časovým předstihem, zkoumá se několik technik, které by mohly umožnit úspěšné odklonění ,“ říká Dr. Armstrong. A tak se riziko, že k němu dojde a vážně poškodí Zemi, může snižovat s tím, jak se dozvídáme více o vesmíru a o tom, jak s ním můžeme interagovat.
Přemýšlíte-li o nemocech, možná jste ve zprávách slyšeli o obavách, že antibiotika (např. penicilin) – která pomáhají v boji proti infekcím – mohou časem přestat fungovat. NHS a světové zdravotnické organizace se snaží omezit používání antibiotik, zejména u onemocnění, která nejsou závažná. Důvodem je jejich nadměrné používání v posledních letech, což znamená, že jsou stále méně účinná, a to vedlo ke vzniku takzvaných „superbakterií“. Jedná se o kmeny bakterií, které si vyvinuly odolnost vůči mnoha různým typům antibiotik.
Je to teprve 76 let, co tým z Oxfordské univerzity dokázal, že penicilin dokáže zabíjet infekce, dokážete si představit, že bychom se vrátili do dob před tímto život zachraňujícím lékem?
„Bez antibiotik můžeme opět přežít,“ říká doktor Armstrong. „Existovaly způsoby, jak se vypořádat s nemocemi způsobenými bakteriemi, například izolace, což je způsob, jakým se léčily před penicilinem.“ . To samozřejmě není ideální a vypadá to trochu jako krok zpět – vysvětluje doktor Armstrong – ale jde o to, že bychom to mohli udělat. Pokud antibiotika přestanou fungovat, lidstvo to nevyhubí.
Největší riziko pro život na Zemi
Co je tedy největším rizikem pro život na Zemi? No, nejnovější výpočty ukazují, že jsme to my, lidé! „Nejnebezpečnější jsou rizika způsobená člověkem, jako je jaderná válka, některá biotechnologická rizika (např. vývoj člověkem vytvořených mikroorganismů, které by mohly vést k rychlému propuknutí nemocí) a možná i umělá inteligence,“ říká doktor Armstrong.
Pokud si vezmeme například jadernou válku, jedná se o hrozbu, která existuje od konce druhé světové války v roce 1945 a dosud k ní nedošlo. Hodně záleží na tom, zda se lidem (zejména těm u moci) podaří spolu vycházet, aniž bychom se rozhádali natolik, že se vzájemně vyhodíme do povětří. Můžete namítnout, že kdybychom se přestěhovali na jinou planetu, vzali bychom si všechny lidské problémy s sebou. Je to trochu jako jet na dovolenou nebo se přestěhovat do jiné oblasti… Možná by se změnila krajina a geografie, ale v konečném důsledku jsme stále stejní lidé – takže bychom stále měli hádky.
Život na Zemi by také mohl ohrozit rozvoj chytrých počítačových programů, známých jako umělá inteligence (AI)“. „Pokud se svět změní tak, aby vyhovoval umělé inteligenci, nemusí být slučitelný s lidským životem. V souvislosti s umělou inteligencí panuje velká nejistota. Mohla by řídit svět tak, aby vyhovoval jí samotné, a ne lidem? Nebo by mohla být kompatibilní jen s některými lidmi, ale ne se všemi?“ říká doktor Armstrong.
A tak „Možná bychom se mohli přestěhovat na jinou planetu, ale museli bychom si s sebou vzít velkou část životního prostředí Země nebo ho přetvořit, až se tam dostaneme. Technologie, která nám to umožní, se neustále vyvíjí. Ale proč bychom to měli dělat, když je mnohem jednodušší použít stejnou technologii k dalšímu životu na Zemi? Nepotřebujeme najít jinou planetu, potřebujeme najít způsob, jak zůstat na této planetě a zajistit, abychom ji nevyhodili do povětří!“
Důvody k radosti
„Existuje mnoho důvodů k optimistickému pohledu do budoucnosti. Právě teď neexistuje žádné skutečné riziko pro přežití lidí na Zemi. Dokonce by se dalo říci, že lidský život vzkvétá, protože kvalita života je lepší než kdykoli předtím, i když někteří by s tím mohli nesouhlasit a v některých částech světa je to samozřejmě velká výzva,“ říká doktor Armstrong.
Týmová práce v globálním měřítku
Pro to, aby lidský život na Zemi pokračoval donekonečna, je nejvíce zapotřebí, aby lidé a země spolupracovali. Je to nutné nejen proto, abychom zabránili válkám – jaderným i jiným -, ale také proto, abychom se spojili při hledání nových způsobů správy našeho životního prostředí. Pokud budeme opravdu chtít, můžeme být na cestě k vyřešení života na Zemi mnohem dál. Chce to dlouhodobé plánování a mezinárodní spolupráci. Znamená to provést změny v našem životě již nyní v zájmu budoucích generací. Některé z těchto změn již probíhají, například: zpoplatnění nákupních tašek, aby se zabránilo používání plastů; recyklace, jak jen to jde; méně cestování; konzumace lokálních potravin a oblékání teplého svetru místo zapínání topení! Kdyby každý udělal malé změny, mohlo by to mít velký význam.
Doktor Armstrong uzavírá, že existuje velká naděje. „Obnovitelné zdroje energie neustále zlevňují a také skladování energie se zlepšuje. Usnadňujeme tak řešení problému.“
Možná se tedy nakonec nebudeme muset stěhovat na jinou planetu, abychom přežili. Ulevilo se vám, nebo jste se snad těšili na život na jiné planetě – a na mezigalaktický výlet?