Modifikovaný Allenův test
Modifikovaný Allenův test (MAT) lze použít ke klinickému posouzení průchodnosti a úplnosti povrchového dlaňového oblouku 1,2. Jeho klasické použití je při posuzování dostatečného kolaterálního průtoku do ruky, aby se zabránilo ischemii při punkci radiální tepny, kanylaci, katetrizaci nebo odběru radiální tepny pro koronární revaskularizaci 2.
Na této stránce:
- Postup
- Důkazy
- Historie a etymologie
Postup
Při MAT musí pacient sevřít pěst po dobu třiceti vteřin, přičemž je aplikován vnější tlak k uzávěru radiální i loketní tepny. Poté pacient otevře pěst a loketní tepna se uvolní (radiální tepna zůstává stále uzavřena). Výsledek je považován za pozitivní (abnormální), pokud se ruka po delší době nevrátí k normální barvě. Tato doba je předmětem značných diskusí a může se pohybovat v rozmezí 3 až 12 sekund.
Důkazy
Důkazy podporující přesnost MAT jsou slabé; jak původní Allenův test (který byl nahrazen MAT), tak samotný MAT vykazují nízkou citlivost pro hodnocení kolaterálního oběhu 1,3 . Jeden systematický přehled dospěl k závěru, že MAT nemá dostatečnou diagnostickou validitu, aby podpořil jeho použití při screeningu deficitů kolaterální cirkulace ruky. Bylo také zjištěno, že je špatným a nespolehlivým prediktorem ischemie ruky po arteriální punkci3.
U většiny pacientů se MAT provádí zřídka; u pacientů vyžadujících koronární revaskularizaci se obecně dává přednost ultrazvuku k dosažení stejného účelu s větší citlivostí 2.
Historie a etymologie
Původní Allenův test poprvé popsal v roce 1929 Edgar V. Allen v rámci zprávy o třech pacientech s tromboangiitis obliterans. Později téhož roku Irving S. Wright navrhl modifikovaný Allenův test, který rychle a zcela nahradil původní metodu 1.
.